Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1472/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ P. S. a 2/ H. S., obou právně zastoupených Mgr. Denisou Soukup Hrušákovou, advokátkou se sídlem Na Kovárně 472/8, Praha 10, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 865/2021-4 ze dne 1. 4. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených práv, a to zejména do práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

2. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že se domáhali přezkoumání postupu policejního orgánu ve smyslu ustanovení tr. řádu, a to v rámci trestního řízení vedeného u policejního orgánu pod sp. zn. KRPA-2766/TČ-2011-000071, a u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 ZN 2801/2010. Dohled ve smyslu ustanovení , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vykonává v předmětné věci Městské státní zastupitelství v Praze, a to pod sp. zn. 3 KZN 865/2021.

3. Porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod shledávají stěžovatelé zejména v následném postupu dozorujícího státního zástupce a dohledové státní zástupkyně, kteří jimi namítané závady v postupu policejního orgánu (resp. dozorujícího státního zástupce) nejenom nenapravili, ale z velké části se s nimi ani nevypořádali a na podstatné námitky stěžovatelů vůbec nereagovali. V petitu ústavní stížnosti stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud dal příslušným orgánům pokyn, aby materiálně, věcně (nikoliv pouze formálně) a přezkoumatelným způsobem přezkoumaly námitky stěžovatelů v postupu policejního orgánu, resp. dozorového státního zástupce, uváděné stěžovateli v jejich podáních ze dnů 11. 11. 2020, 18. 11. 2020, 7. 12. 2020,18. 12. 2020, 12. 1. 2021 a 9. 2. 2021, a v návaznosti na to učinily tomu odpovídající kroky, a aby jim Ústavní soud zakázal, pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatelů a přikázal, aby obnovily stav před jejich porušením.

4. Ústavní soud po konstatování, že ústavní stížnost je přípustná ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přezkoumal napadený postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

5. Ústavní soud předesílá, že mu obecně nepřísluší z podnětu poškozeného přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování. Je tomu tak proto, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu však nezakládá v ústavní rovině žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) "satisfakce" uplatněna [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 1999 (U 29/14 SbNU 291), usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 2. 1997 (U 5/7SbNU 343), usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2021 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (srov. nález

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014, N 152/74 SbNU 301, usnesení

sp. zn.

dne 4. 4. 2017, usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 4. 2015, usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 8. 2015, usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 10. 2013 a další).

6. V posuzované věci stěžovatelé nesouhlasili s tím, jakým způsobem bylo prošetřeno a vyhodnoceno úmrtí jejich syna. Jak vyplývá z vyrozumění dohledového státního zastupitelství, v rámci trestního řízení vedeného ve spojitosti s jeho úmrtím nebylo zjištěno, že by na jeho úmrtí měla podíl nějaká další osoba, dotyčný spáchal sebevraždu. Ani přes opakované otevření předmětné věci nebyl zjištěn žádný relevantní poznatek, který by verzi stěžovatelů ohledně vraždy jejich syna podporoval. K definitivnímu odložení předmětné věci došlo usnesením Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (tj. policejního útvaru specializovaného na šetření nejzávažnější násilné trestné činnosti spáchané v Praze) ze dne 27. 12. 2013. V návaznosti na vydání tohoto usnesení a dozorový přezkum ze strany Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 následoval výkon dohledu provedený Městským státním zastupitelstvím v Praze a kontrola skončené věci provedená přímo Nejvyšším státním zastupitelstvím. Podmínky pro další vedení trestního řízení shledány nebyly.

7. Dozorový státní zástupce postupoval podle dohledového státního zástupce správně a v souladu se zákonem, jestliže se zabýval veškerými ve věci učiněnými podáními ze strany stěžovatelů a dospěl ke správnému závěru, že se nejedná o samostatné dříve neprověřované podání a tedy že neposkytují žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by snad mohly nasvědčovat právní kvalifikaci jednání jako vraždy podle § 140 tr. zákoníku a které by tak mohly zvrátit závěr policejního orgánu o tom, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, neboť na smrti syna stěžovatelů se nepodílela žádná blíže neurčená osoba.

8. Ústavní soud po přezkoumání argumentace v ústavní stížnosti, jakož i závěrů příslušných státních zastupitelství, neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení, jež by odůvodnilo jeho zásah. Policejní orgán věnoval oznámení stěžovatelů patřičnou pozornost a činil potřebná šetření. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se podávají konkrétní podklady, které v rámci prověřování opatřil, jakož i argumenty, proč neshledal důvod k zahájení trestního stíhání. V rámci dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství se věcí zabývalo i Městské státní zastupitelství Praze. Shrnutí výsledků dokazování vyústilo v závěr, že tvrzení stěžovatelů se opakují a nezakládají dostatečný podklad pro zahájení trestního stíhání pro trestný čin vraždy.

9. Z uvedeného vyplývá, že orgány dozoru i dohledu hodnotily postup policejního orgánu při prověřování trestního oznámení stěžovatelů jako přiměřený a dostačující pro objasnění skutkového stavu, samy se věcí zabývaly a na námitky stěžovatelů přiměřeným způsobem reagovaly. Důvod ke zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci je dán pouze za situace, kdy existuje extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která jsou z těchto důkazů učiněna, a vyvozenými právními závěry, jinými slovy, kdy rozhodnutí orgánu veřejné moci svědčí o možné libovůli v rozhodování. Taková situace však v posuzované věci nenastala.

10. Je třeba též připomenout, že ve fázi prověřování, kdy příslušný orgán státu pouze prošetřuje podezření ze spáchání trestné činnosti, nelze u osob považujících se za poškozené vůbec uvažovat o garancích spravedlivého procesu ve smyslu a y, resp. věty první Úmluvy (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2016, usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 10. 2013, usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2010, usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2016 a další). Obdobný názor zastává též Evropský soud pro lidská práva, podle kterého čl. 6 Úmluvy se ve vztahu k poškozenému neaplikuje na fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání (srov. rozhodnutí ve věci Duchoňová proti České republice ze dne 2. 10. 2006, stížnost č. 29858/03).

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu