Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 331/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Tomáše Pospíšila, zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, sídlem Bašty 416/8, Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. prosince 2020 č. j. -48, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 6 620 Kč. Tu podával v souvislosti s tím, že byl nejprve příkazem vydaným Úřadem městského obvodu Pardubice I č. j. ÚMOI/6539/2019-OSMČ/PŘ-Kup-3 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle , bod 4 , o některých přestupcích, jenž měl spočívat zjednodušeně řečeno v tom, že při hokejovém jednání měl chytit za mikinu a odstrčit jednoho z pořadatelů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, nicméně po jím podaném odporu bylo rozhodnuto o zastavení řízení o přestupku dle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ze dne 2. 12. 2020 č. j. -48 byla stěžovatelova žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto, že má vedlejší účastnici zaplatit na nákladech řízení částku 900 Kč. Obvodní soud vyšel z premisy, že každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, není možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, respektive nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu podle

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel za prvé namítá, že soud v odůvodnění svého rozhodnutí hovoří mimo jiné o tom, jak se jednání, ve kterém byl původně spatřován přestupek, mělo odehrát. Soud však dle stěžovatele měl vycházet výlučně z toho, že původní příkaz byl zrušen, neboť úprava v hovoří o tom, že pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, pak rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. A pokud už se soud skutkovým dějem zabýval, pak alespoň měl k němu stěžovatele vyslechnout.

5. Soud se také nevypořádal se stěžovatelovými argumenty, respektive tak učinil pouze povrchně. Stěžovatel přitom poukazoval na judikaturu Ústavního soudu jako je nález ze dne 20. 2. 2013

sp. zn.

, ze kterého plyne, že pokud se původní podezření z protiprávního jednání nepotvrdilo, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v řízení provedeny. Podobně lze odkázat i na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020

sp. zn.

.

6. Chybná je dle stěžovatele i úvaha soudu, že podle si účastník správního řízení nese své náklady sám, tedy i náklady, které mu vzniknou v souvislosti s jeho právním zastoupením v řízení o přestupku. Stěžovatel se totiž nedomáhá náhrady nákladů právního zastoupení ve smyslu tohoto ustanovení , ale náhrady škody dle , a v takovém řízení se neuplatňuje.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká žaloby na náhradu škody v tvrzené výši 6 620 Kč.

9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016

sp. zn.

(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv."

10. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010

sp. zn.

Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

, ze dne 4. 10. 2011 sp zn.

, ze dne 1. 3. 2012

sp. zn.

, ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

, ze dne 7. 8. 2013

sp. zn.

, ze dne 25. 2. 2014

sp. zn.

, ze dne 6. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 15. 9. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 30. 1. 2018

sp. zn.

.

11. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč (ba ani 10 000 Kč) pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.

12. Pro úplnost Ústavní soud považuje za vhodné zdůraznit, že obvodní soud ve svém rozhodnutí sice rekapituluje některé okolnosti případu, jako byla příčina podezření, že se stěžovatel protiprávního jednání dopustil, nicméně rozhodně nijak nepřehodnocuje výsledek přestupkového řízení a v žádném případě nijak nenaznačuje stěžovatelovu vinu. Nebylo tak ani důvodu, aby byl stěžovatel soudem k dříve šetřenému jednání vyslechnut.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu