Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1524/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Vladimíry Jičínské, zastoupené Mgr. Janem Kašparem, advokátem se sídlem Korenského 1107/15, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2021, č. j. -52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2021, čj. -52, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti vedlejšímu účastníkovi, kterou se stěžovatelka domáhala toho, aby soud uložil žalované cestovní kanceláři povinnost k zaplacení částky 7 096,00 Kč včetně příslušenství. Stěžovatelka namítá, že napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek zaručeného d, a práva na soudní ochranu zaručeného y.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala pětiny celkové ceny zájezdu jinak konaného od 13. 3. 2020 do 18. 3. 2020, o níž byl zájezd zkrácen. Soud zjistil, že součástí zájezdu byla letecká doprava s udaným časem odletu z Dubaje dne 18. 3. 2020 v 17.15 hod. V průběhu trvání zájezdu však byl čas odletu posunut na tentýž den, avšak již 9.15 hod., a to z důvodu zrušení původního letu pro mimořádné okolnosti vyvolané propuknutím celosvětové pandemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV, o čemž byla stěžovatelka informována den před odletem, dne 17. 3. 2020. Soud nicméně v řízení dospěl k názoru, že ve smyslu , , sice došlo po formální stránce k porušení smlouvy, pokud jde o délku pobytu, tedy zájezd měl vadu, nicméně nárok stěžovatelce nepřiznal mj. s odkazem na to, že tato situace byla zapříčiněna mimořádnými okolnostmi situace v souvislosti s pandemií Covid-19, které nemohl vedlejší účastník žádným způsobem ovlivnit.

3. Stěžovatelka napadla rozhodnutí ústavní stížností. Žalované plnění stěžovatelce náleží, neboť napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího práva zaručeného y, tedy práva vlastnit majetek. Stěžovatelka se rozhodla své finanční prostředky vynaložit na úhradu zájezdu, který měl mít dle uzavřené smlouvy ujednanou dobu trvání. Zájezd v ujednané době trvání jí však nebyl poskytnut, neboť byla nucena místo opustit předčasně. O tomto nebylo mezi stranami řízení žádného sporu, proto soud správně uzavřel věc s tím, že zájezd skutečně vady měl, vzhledem k nedodržení ujednání o délce pobytu. Stěžovatelka nemůže souhlasit s právním závěrem soudu, že přiznání nároku by bylo v uvedeném případě v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka je v rozporu s názorem vysloveným v napadeném rozsudku přesvědčena, že bezpečnost účastníků zájezdu mohla být zajištěna i jiným způsobem než předčasným ukončením zájezdu, a tedy zkrácením doby pobytu. Stěžovatelka rovněž měla být vyzvána k doplnění svých tvrzení podle , a pakliže tak nebylo učiněno, soud porušil její právo na spravedlivý proces.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku obvodního soudu, proti kterému není přípustné odvolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Dle rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.

7. Ústavní stížnost zjevně směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní [srov. i , ]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovatelce v nyní projednávané věci nezdařilo.

8. V ústavní stížnosti stěžovatelka k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci k meritornímu přezkumu v podrobnostech ničeho neuvádí, přičemž ani Ústavní soud po seznámení se s návrhem a obsahem napadeného rozhodnutí neshledal výjimky přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

9. Závěrem Ústavní soud podotýká, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) neplní funkci další instance v systému obecného soudnictví. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní posuzovaném případě však obsah ústavní stížnosti pouze rekapituluje námitky uplatněné před obvodním soudem. Skutečnost, že se stěžovatelka s právním hodnocením obvodního soudu neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

10. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, v případě stěžovatelky není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

11. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu