Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1385/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Gründlové, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2021 č. j. , 289/2019-1053, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. Kamila Veselého, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (d).

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že vedlejší účastník se žalobou u Okresního soudu v Kladně domáhal po stěžovatelce zaplacení 546 322 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v odvolacím řízení usnesením ze dne 25. 4. 2020 č. j. , 289/2019-865 ustanovil znalce k určení obvyklé výše nájmu v určeném období. Stěžovatelka dne 19. 1. 2021 namítla podjatost znalce, neboť v jeho vyjádřeních spatřovala "nepřátelský vztah k účastníkům řízení". Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že znalec není vyloučen z podání znaleckého posudku ve věci.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že znalci nepřísluší se vyjadřovat k procesnímu postupu některého z účastníků, nevztahují-li se jeho výtky ke znaleckému úkolu. Znalec postupoval zaujatě, nestranně a nepřípustně učinil právní závěry. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003

sp. zn.

(N 102/30 SbNU 455), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. , ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. a ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. , jimž závěry napadeného usnesení odporují.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Po stránce materiální pak v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Ústavní stížností by totiž měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, přestože jsou sama o sobě pravomocná, tedy byly-li proti nim všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím, jimiž nebyla věc pravomocně ukončena (srov. např. bod 4 usnesení ze dne 6. 12. 2019

sp. zn.

či bod 13 usnesení ze dne 22. 12. 2020

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Ústavní stížnost stěžovatelky přitom směřuje proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl o nevyloučení úřední osoby (znalce). Ústavní soud ustáleně považuje obdobná rozhodnutí za nikoli konečná a ústavní stížnosti proti nim odmítá jako nepřípustné [srov. usnesení ze dne 8. 3. 2017

sp. zn.

, bod 25 nálezu ze dne 31. 7. 2018

sp. zn.

(N 129/90 SbNU 139) či usnesení ze dne 26. 2. 2019

sp. zn.

a ze dne 17. 7. 2020

sp. zn.

]. Ústavní soud neshledal důvod, proč nepostupovat ve věci stěžovatelky obdobně jako v uvedených věcech. Stěžovatelka ani netvrdí skutečnosti svědčící pro výjimečné přijetí ústavní stížnosti přes její nepřípustnost podle .

7. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ve spojení s odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2021

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj