Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1390/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. N., zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, sídlem Zakšínská 615/17, Praha 9 - Střížkov, proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 12. května 2021 č. j. KRPA-206544-494/TČ-2016-001193-1-PA, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v a d (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, byla ve věci stěžovatelky, obviněné ze zločinu zpronevěry podle , odst. 4 písm. d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 téhož zákona podle § 31 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního komisaře Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 6. 5. 2021 č. j. KRPA-206544-489/TČ-2016-001193-1-PA, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení komisaře 3. Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha I, npor. Michala Pastorka (dále též "policejní komisař") z vykonávání úkonů v uvedeném trestním řízení z důvodu podjatosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že dne 26. 4. 2021 byla podána námitka podjatosti policejního komisaře, což stěžovatelka dovodila z pochybného postupu tohoto policejního orgánu, který není dle jejího názoru způsobilý vykonávat úkony trestního řízení v její věci, neboť je prokazatelně podjatý a rozhoduje v rozporu s právními předpisy a nashromážděnými důkazy. Na základě této námitky rozhodl policejní komisař o nevyloučení se z úkonů trestního řízení, neboť pro takový postup neshledal zákonné důvody. Proti usnesení policejního komisaře podala stěžovatelka stížnost, kterou odůvodnila tím, že v minulosti opakovaně žádala, aby byl její výslech proveden až po protokolárním výslechu jasně vymezených osob s tím, že pečlivě odůvodnila, proč o uvedené žádá. Této žádosti však nebylo ze strany policejního komisaře ani dozorujícího státního zástupce vyhověno. Zástupce vedoucího Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodního ředitelství policie České republiky Praha I (dále jen "zástupce vedoucího") přezkoumal na podkladě stížnosti usnesení policejního komisaře a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná, neboť neshledal nic, na základě čeho by mohla být dovozována nestrannost jmenovaného policejního komisaře, přičemž zopakoval, že odlišný právní názor nelze považovat za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. řádu.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zástupce vedoucího rozhodl o její stížnosti, aniž by vyčkal jejího doplnění, které bylo avizováno, což považuje za rozporné s judikaturou Ústavního soudu, a to nálezem ze dne 6. 12. 2019

sp. zn.

a nálezem ze dne 4. 9. 2018

sp. zn.

(N 150/90 SbNU 443).

4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené .

5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ). Je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jako nepřípustné proto (až na výjimky, mezi něž rozhodnutí o námitce podjatosti nepatří) Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc pravomocně ukončena [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781),

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008,

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

6. Ústavní soud ve své již konstantní judikatuře obdobně přistupuje i k rozhodnutím, jimiž je v průběhu řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud i v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud pravomocně neskončilo (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2015,

sp. zn.

ze dne 16. 3. 2016,

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2016,

sp. zn.

ze dne 15. 6. 2016 či

sp. zn.

ze dne 10. 5. 2016).

7. Výše citovanou rozhodovací praxi Ústavní soud přiměřeně vztáhl i na rozhodování o podjatosti státního zástupce a dalších orgánů činných v trestním řízení. Také v těchto případech totiž posouzení námitky podjatosti může být argumentem stěžovatele i v dalších fázích řízení. Ústavní soud pak může přistoupit k přezkumu ústavnosti postupu orgánů činných v trestním řízení až v okamžiku, kdy bude jimi vedené řízení pravomocně ukončeno. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými lze tvrzené pochybení napravit (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2016,

sp. zn.

ze dne 11. 4. 2017 a

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2017). Možnost namítat podjatost příslušného policejního orgánu tedy zůstává zachována i nadále.

8. S ohledem na skutečnost, že trestní řízení ve věci stěžovatelky nebylo napadeným rozhodnutím skončeno, ale nadále pokračuje a stěžovatelka se může v rámci přípravného řízení, případně v dalším stádiu řízení před soudem, dojde-li k podání obžaloby, domáhat nápravy jí tvrzených procesních vad, Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které má k ochraně svých práv k dispozici.

9. Stěžovatelkou poukazované závěry nálezů Ústavního soudu na posuzovanou věc nedopadají. Nejde v nich o námitku podjatosti, ale o postup podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu (nález

sp. zn.

), a o rozhodnutí stížnostního soudu proti usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě (nález

sp. zn.

), kdy v obou případech šlo o dílčí rozhodnutí ve vazebním řízení, která jsou způsobilá k ústavnímu přezkumu (jde o výjimku, z pravidla, že by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí), a kdy stížnostní soud rozhodl, aniž by vyčkal avizovaného doplnění blanketní stížnosti. Ve věci stěžovatelky však nešlo o ryze blanketní stížnost, byť tak byla označena, neboť obsahovala odůvodnění podjatosti policejního komisaře. Má-li stěžovatelka další argumenty, jimiž hodlá zpochybnit nestrannost policejního komisaře, zůstává jí zachována možnost znovu namítat jeho podjatost a žádat o jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ve spojení s a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj