Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1177/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti sdělení nejvyššího státního zástupce ze dne 9. března 2021 č. j. 3 SPR 3/2021-8, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného sdělení

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného sdělení s tvrzením, že jím byly porušeny práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v odst. 2d (dále jen ""), v y, v y, v písm. b) a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v y. Stěžovatel namítá porušení zejména práva na soudní ochranu, práva na obhajobu, principu rovnosti účastníků řízení a principu vázanosti státní moci zákonem.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného sdělení se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení, neboť se měl dopustit trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle , odst. 2 písm. b) , (dále jen ""), v jednočinném souběhu s trestným činem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle alinea první, odst. 4 písm. a) a s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie podle , odst. 4 písm. a), odst. 5 , které měl spáchat ve spolupachatelství podle . Stěžovatel brojí proti postupu dozorového státního zástupce, který proti stěžovateli podal obžalobu u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, což stěžovatel považuje za spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. V daném kontextu se stěžovatel opakovaně dožaduje vykonání dohledu podle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o vykonání dohledu stěžovatel napadá ústavními stížnostmi [srov. k tomu také usnesení ze dne 25. 1. 2021

sp. zn.

a přiměřeně též usnesení ze dne 24. 10. 2017

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz)]. V napadeném sdělení nejvyšší státní zástupce mimo jiné uvedl, že stěžovatel ve svém podání, jež vyústilo v právě přezkoumávané sdělení, v podstatě jen opakuje shodné argumenty jako ve svých předchozích podáních. Proto nejvyšší státní zástupce hodnotil stěžovatelovo podání jako opakovanou obsahově shodnou žádost o přezkoumání postupu příslušné státní zástupkyně. Je-li přitom v téže věci podán stejným stěžovatelem další podnět, aniž by obsahoval nové skutečnosti, takové podání se bez dalšího šetření založí.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení neopatřily další důkazy (ač jim to bylo uloženo Nejvyšším státním zastupitelstvím). Kdyby tak učinily, k podání obžaloby by nemohlo dojít, a věc by nyní nebyla projednávána před soudem. Výkon dohledu přitom v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jako kárného soudu ze 17. 6. 2020 č. j. -196 není vyloučen ani v řízení před soudem, tedy po podání obžaloby. Neprovedením stěžovatelem navržených důkazů, zejména výslechu korunního svědka, tak došlo k porušení práva stěžovatele na účinnou obhajobu. Odsunutí obhajoby stěžovatele až do hlavního líčení je přitom podle jeho názoru v rozporu s právem na efektivní obranu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno sdělení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario; srov. k tomu též usnesení ze dne 11. 7. 2019

sp. zn.

).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud - jak je stěžovateli z předchozích řízení o jeho ústavních stížnostech známo - ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v trestním řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Důvodnost obvinění a zákonnost posuzování eventuálně spáchané trestné činnosti je předmětem celého trestního řízení, a proto je příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu jeho trvání. Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se ochranou základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv.

6. Uvedené závěry plně dopadají i na stěžovatelův případ. Jeho konkrétní okolnosti nevykazují žádná specifika, která by mohla vést k vydání kasačního nálezu, byť stěžovatel vyslovuje názor opačný. Ústavní soud odkazuje na závěry svých předchozích rozhodnutí ve věcech stěžovatele, že postup státních zástupců, při němž výtky o (ne)provedení důkazů a procesního postupu dozorového státního zástupce vyhodnotili jako součást stěžovatelovy obhajoby (což stěžovatel sám zmiňuje i v ústavní stížnosti) a postoupili je k dalšímu uplatnění, se nikterak negativně stěžovatelových ústavně zaručených práv nedotýká. Stěžovatel bude mít možnost takto vznesené a případně i jiné důkazní návrhy a námitky k procesnímu postupu uplatňovat i v dalším průběhu trestního řízení, tj. v řízení před soudem, v němž má být těžiště dokazování.

7. Stěžovatel je v daném řízení obžalován a disponuje všemi procesními právy, která trestní řád s takovým postavením spojuje, včetně práva uvádět výhrady proti postupu policejního orgánu či státního zastupitelství, proti samotným důkazům a právnímu hodnocení věci, či práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutím trestních soudů. Taková východiska neodporují ani stěžovatelem odkazovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. -106, v němž je výslovně uvedeno, že výkon instančního dohledu podle zákona o státním zastupitelství není vyloučen ani tehdy, byla-li ve věci podána obžaloba a probíhá řízení před soudem a dokonce ani u pravomocně skončených věcí. Jde však o situaci spíše výjimečnou, například v odůvodnění odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně spojovanou se stavem, kdy nadřízené státní zastupitelství zjistí, že jemu podřízené státní zastupitelství nepředložilo soudu určité důkazy, které mohly vést k povolení obnovy řízení. O takovou situaci však ve stěžovatelově trestní věci nejde, což ani on sám v ústavní stížnosti netvrdí.

8. Ústavní soud neshledal, že by napadeným sdělením byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu