Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1139/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., zastoupeného JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou, sídlem Brněnská 300/31, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2021 č. j. -1007, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a D. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že bylo zasaženo do jeho práv chráněných d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek a na ochranu majetku dle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. . Obsah spisu a napadených rozhodnutí jsou účastníkům známy, proto Ústavní soud jen stručně rekapituluje průběh řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí napadeného ústavní stížností.

3. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 18. 2. 2021 č. j. -1007. Napadeným rozsudkem bylo znovu rozhodnuto o zrušeném výroku III. k návrhu D. T. (vedlejší účastnice řízení), matky tehdy nezletilého M. T. a nezletilého J. T., na zvýšení výživného a o návrhu stěžovatele na snížení výživného. Předchozí rozhodnutí bylo ve výroku III. zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020

sp. zn.

.

4. Městský soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2021 č. j. -1007 rozhodl, že nedoplatek stěžovatele na upraveném výživném za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2019 činil ke dni 19. 12. 2019 pro tehdy nezletilého M. 63 800 Kč a nezletilého J. 41 000 Kč. Následně stěžovatel podal návrh na opravu rozsudku, který městský soud zamítl usnesením ze dne 29. 3. 2021 č. j. -1022 s odůvodněním, že stěžovatel žádal o opravu věcné nesprávnosti, což bylo mimo rámec opravy chyb v psaní či počtech a jiných zjevných nesprávností.

5. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem městského soudu ze dne 28. 11. 2019 č. j. -889, vykonatelným dne 19. 12. 2019, byla upravena povinnost stěžovatele platit výživné pro nezletilé děti M. (již nabyl zletilosti) a J. Ve výroku III. pak bylo rozhodnuto o nedoplatku stěžovatele za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019, který byl určen částkou splatnou do 30. 6. 2020. Stěžovatel následně dne 6. 5. 2020 požádal o opravu výroku III. tohoto rozhodnutí, neboť zde došlo ke zjevné početní chybě. Tato jeho žádost nebyla nijak vyřízena. Stěžovatel proto dne 29. 6. 2020 uhradil dlužné výživné ve výši stanovené rozhodnutím a následně znovu požádal o opravu zjevné nesprávnosti v rozsudku. Výrok III. ve znění opravného usnesení byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020

sp. zn.

.

6. Městský soud o nedoplatku za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019 rozhodoval znovu. Městský soud usnesením ze dne 20. 1. 2021 č. j. -991 vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí, aby bylo o nedoplatku na výživném za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019 rozhodnuto bez nařízení jednáni, ale matka (vedlejší účastnice) nesouhlasila. Stěžovatel dne 2. 2. 2021 sdělil městskému soudu, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (č. l. 995), aniž by připojil návrh na provedení dalších důkazů např. poštovní poukázkou. Následně byl při jednání dne 18. 2. 2021 vyhlášen rozsudek č. j. -1007, kterým byl stanoven nedoplatek otce na upraveném výživném za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 12. 2019 ke dni 19. 12. 2019 pro tehdy nezletilého M. 63 800 Kč a pro nezletilého J. 41 000 Kč.

7. Stěžovatel požádal dne 11. 3. 2021 (č. l. 1013 ? 1016), aby ve smyslu , , bylo vydáno opravné usnesení, kterým bude opravena zjevná chyba v rozsudku, která vznikla v počtech, připojil kopie poštovních poukázek ze dne 9. 12. 2019 o zaplacení výživného na 12/2019 ve výši 12 000 Kč. Městský soud zamítl návrh usnesením ze dne 29. 3. 2021 č. j. -1022 s odůvodněním, že stěžovatel žádal o opravu věcné nesprávnosti dle , což bylo mimo rámec opravy chyb v psaní či počtech a jiných zjevných nesprávností. V odůvodnění usnesení uvedl, že nemohl návrhu stěžovatele vyhovět, neboť při stanovení výše nedoplatku vycházel ze zjištění obsažených ve spise. Doklad o zaplacení výživného z prosinec 2019 nebyl do vydání rozsudku součástí opatrovnického spisu, a okolnost, že stěžovatel uhradil výživné za tento měsíc ještě předtím, než mu byl doručen rozsudek odvolacího soudu, neuvedl ani na ústním jednání dne 18. 2. 2021. Pokud stěžovatel uhradil synům výživné na prosinec 2019 podle v té době ještě nedoručeného a nevykonatelného rozsudku odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2019 č. j. -889 (vykonatelný 19. 12. 2019), nemohl městský soud k tomu přihlédnout, neboť to stěžovatel nikterak neprokázal.

II.

Argumentace stěžovatele

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že z důvodu opakovaného nesprávného procesního postupu a zjevného pochybení městského soudu bylo stanoveno dlužné výživné v částce vyšší i za prosinec 2019 (měl rozhodovat jen od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019), přestože stěžovatel prokazatelně tuto částku uhradil dle v té době nedoručeného a nevykonatelného rozsudku městského soudu ze dne 28. 11. 2019 č. j. -889. Dluh na výživném tak za měsíc prosinec vůbec nevznikl. Městskému soudu doložil doklad o zaplacení výživného za prosinec 2019, ale opravným usnesením nebyla tato početní chyba opravena. Postupem městského soudu bylo neoprávněně zasaženo do majetkové sféry stěžovatele a v jeho důsledku mu může vzniknout škoda ve výši 7 000 Kč, která může být ještě vyšší, protože pro vymožení výživného jsou proti němu vedena exekuční řízení.

9. Stěžovatel dále tvrdil, že městský soud v řízení nepostupoval řádně a pochybil při rozhodování, neboť v nesporném řízení měl aplikovat zásadu vyšetřovací a provést nové dokazování, nedoplatek neodpovídá skutkovému stavu a nemá oporu ve spise. Městský soud tak překvapivě, aniž by na to byli účastnici upozorněni, vycházel z dokazování provedeného před vyhlášením původního rozhodnutí a rozhodl o dlužném výživném.

10. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, protože bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek a na ochranu majetku. Argumentoval usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2010

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a uvedl, že s ohledem na předmět řízení, tak nečinnost stěžovatele nemůže být na jeho újmu, neboť byl v legitimním očekávání, že když dluh na výživném již neexistoval, novým vyčíslením nebude zasaženo do jeho majetku.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností [viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

(N 5/1 SbNU 41), nález ze dne 3. 6. 2003

sp. zn.

(N 75/30 SbNU 203)]. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

13. Ústavní soud respektuje, že je věcí stěžovatele, jakou argumentaci na svoji obranu zvolí. Nicméně, je-li tato argumentace v řízení o ústavní stížnosti jen opakováním toho, s čím se obecné soudy již řádně vypořádaly, a stěžovatel žádnou jinou ústavněprávní argumentaci nepřináší, pak ústavní stížnost nemůže být úspěšná.

14. Ústavní soud dospěl k závěru, že městský soud své rozhodnutí dostatečně odůvodnil v takovém rozsahu, že rozhodnutí nelze shledat rozporné s principy práva na spravedlivý proces a jeho závěry jsou z hlediska ústavněprávního přijatelné.

15. Pokud se týká odkazu stěžovatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2010

sp. zn.

, je třeba konstatovat, že každý případ je nezbytné posuzovat s ohledem na jeho individuální odlišnosti a ve věci stěžovatele není přiléhavý. Ústavní soud nehodlá se stěžovatelem polemizovat o tom, zda zásada "nechť si každý střeží svá práva", ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení, vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. To platí tím spíše, pokud účastník soudního řízení je zastoupen profesionálním zástupcem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 11. 1999

sp. zn.

).

16. Ústavní soud uzavírá, že ačkoli stěžovatel odkazuje na svá základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, podstata jeho polemiky se závěry napadeného soudního rozhodnutí nemá ústavní rozměr, neboť je založena na pouhém nesouhlasu s výší vyměřeného nedoplatku na výživném pro jeho syny, tedy výlučně na výkladu a použití podústavního práva a na posouzení zjištěného skutkového stavu.

17. Ústavní soud neshledal, že napadeným rozsudkem byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2021

Jan Filip v. r.

předseda senátu