Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 825/21

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., advokáta, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. VZV 55/2020-689, a vyrozumění Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, ze dne 16. 2. 2021, č. j. NCOZ-3523-695/TČ-2020-412201-H, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 5. 4. 2021 stěžovatel navrhl Ústavnímu soudu zrušení napadených rozhodnutí Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen "policejní orgán") a Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství"), a to pro údajná porušení d (dále jen "") ve spojení s y a y ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož

i konstatování, že ve smyslu y jsou činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků v České republice znemožněny. Stěžovatel rovněž požádal

o přednostní projednání ústavní stížnosti.

2. Stěžovatel se v trestním řízení vedeném proti obviněnému Z. S. a dalším domáhal připojení k trestnímu stíhání jako poškozený a žádal policejní orgán o povolení o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Své postavení poškozeného odvozoval od toho, že, stručně řečeno, soudci Vrchního soudu v Praze rozhodují v politicky exponovaných kauzách účelově a nezákonně. Stěžovatel rovněž v tomto trestním stíhání uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 000 Kč. Policejní orgán žádosti stěžovatele nevyhověl, a tak se tento obrátil na státní zastupitelství, které jeho podnět vyhodnotilo jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu dle § 157a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dozorový státní zástupce však napadeným vyrozuměním stěžovateli sdělil, že žádnou závadu v postupu policejního orgánu nespatřuje, neboť stěžovatel ničím nedoložil, že by konkrétně v jeho případě byly splněny podmínky § 43 odst. 1 trestního řádu, tedy že by mu v souvislosti s předmětnou údajnou trestnou činností vznikl nějaký konkrétní nárok proti jejím údajným pachatelům.

3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní stížnost však všechny tyto procesní předpoklady nesplňuje.

4. Dle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí

i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

5. Řízení dle písm. d)y (dále jen "") o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je totiž zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].

6. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

7. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatelé předtím, než se obrátili na něj, neumožnili příslušným orgánům veřejné moci způsobem k tomu stanoveným napravit všechna jimi pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Tak tomu je i v nynější věci. Stěžovatel netvrdí ani neprokazuje, že by podal podnět k výkonu dohledu dle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

9. Ústavní soud přitom dlouhodobě zastává právní názor, že podnět k výkonu dohledu dle zákona o státním zastupitelství je třeba považovat za účinný právní prostředek ve smyslu [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2014 (U 14/74 SbNU 623); nález

sp. zn.

ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485), bod 27.; či nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)].

10. Tento právní názor plně dopadá i na stěžovatelovu věc. O přiznání či nepřiznání statusu poškozeného se v přípravném řízení nerozhoduje rozhodnutím, které by zakládalo překážku věci rozsouzené, ale policejní orgán toliko tehdy, když určitou osobu za poškozeného nepovažuje, s tímto jakožto s poškozeným nejedná. Státní zástupce dozorující zachování zákonnosti v přípravném řízení mu proto může uložit pokynem povinnost, aby s určitou osobou jakožto s poškozeným jednal.

11. Prostor pro potenciální zásah nadřízeného státního zastupitelství na podkladě podnětu k výkonu dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství se tedy i v této procesní situaci otevírá. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že po věcné stránce nijak argumentaci stěžovatele nehodnotil, tedy rozhodnutí o podnětu k výkonu dohledu nikterak nepředznamenává. Úvahy v předchozím odstavci toliko v obecné rovině zdůvodňují, proč je podnět k výkonu dohledu dle zákona o státním zastupitelství třeba považovat za účinný procesní prostředek ve smyslu .

12. Stěžovatel přitom ani netvrdil, ani neprokazoval splnění některého z důvodů dle , umožňujících Ústavnímu soudu výjimečně ústavní stížnost neodmítnout pro nepřípustnost. Ústavní soud proto z meritorního hlediska nemůže jeho stížnost posoudit a je nucen ji odmítnout.

13. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh nepřípustný dle , neboť před jejím podáním stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává, a Ústavní soud v jeho věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2021

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu