Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 47/21

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Petrem Zemánkem, advokátem se sídlem Břeclav, Jana Palacha 121/8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2020 č. j. -1066, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na a d domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli do uloženého trestu odnětí svobody nezapočítává doba, kterou strávil v domácím vězení ve Velké Británii v době od 5. 7. 2016 do 2. 3. 2017.

Stěžovatel byl v napadeném usnesení Krajského soudu v Ostravě poučen o možnosti podat stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci. V ústavní stížnosti se nezmiňuje, že by stížnost podal, ústavní stížnost ani proti žádnému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nesměřuje. Rovněž z kopie napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i ze sdělení téhož soudu ze dne 24. 9. 2020 (oba dokumenty stěžovatel přiložil ke své ústavní stížnosti) vyplývá, že stěžovatel proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost nepodal a toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2020. Lze tedy vycházet z toho, že stěžovatel v dané věci stížnost nepodal.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení § 141 trestního řádu podat proti usnesení Krajského soudu v Ostravě řádný opravný prostředek - stížnost. O této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak - jak již bylo vysvětleno - nevyužil jí.

Jestliže se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud ústavní stížnost neodmítl s ohledem na ustanovení , Ústavní soud připomíná, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je však třeba vykládat restriktivním způsobem. Podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, je mj. i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu (srov. např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

a

). Stěžovatel naplnění tohoto předpokladu nijak podrobně neodůvodňuje a omezuje se pouze na tvrzení, že stejným způsobem by v současném světě mohly být zasaženy i jiné osoby. Ústavní soud však tento názor nesdílí, neboť napadené rozhodnutí se týká výhradně zájmů samotného stěžovatele. Proto nepovažuje za splněnou ani tuto podmínku aplikace ustanovení .

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2021

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj