Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2757/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Tomáše Skotnici, zastoupeného Mgr. Faridem Alizey, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 7, proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, č. j. -25 ze dne 29. července 2019 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -37 ze dne 30. května 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově a usnesení Krajského soudu v Ostravě. Z obsahu stížnosti plyne, že měly obecné soudy dle stěžovatele porušit jeho právo vlastnit majetek dle d (dále jen " "), jakož i právo na spravedlivý proces podle y.

2. Stěžovatel je povinným v exekučním řízení. Svůj původní návrh učinil bez právního zastoupení, avšak dne 29. 10. 2020 obdržel Ústavní soud společně s plnou mocí oznámení o převzetí zastoupení advokátem Mgr. Faridem Alizey, čímž byla vada chybějícího zastoupení stěžovatele ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zhojena.

3. Stěžovatel ve svém původním návrhu, jakož i jeho doplnění výslovně napadá zaprvé rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, ze dne 10. 4. 2019, č. j. -29, jímž bylo odmítnuto pro opožděnost stěžovatelovo odvolání v řízení o exekučním titulu. Za druhé, stěžovatel napadá rovněž rozhodnutí exekučního soudu č. j. -25, jímž bylo rozhodnuto o jeho námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce (dále jen "PUNE") tak, že se zamítají.

4. Předmětem řízení o ústavní stížnosti, v jehož rámci Ústavní soud posuzuje zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv, je tak otázka včasnosti stěžovatelova odvolání v nalézacím řízení, jehož výsledkem byl pravomocný exekuční titul, a zamítnutí stěžovatelových námitek proti PUNE vydanému v exekučním řízení na základě jmenovaného titulu.

5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozporuje posouzení včasnosti odvolání ze strany Krajského soudu v Ostravě a v této souvislosti vylíčil skutkový stav, který obecné soudy dle jeho názoru chybně interpretovaly. Stěžovateli bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 2.2019 č. j. -20 doručeno k jeho rukám až dne 15. 3. 2019. Odvolání stěžovatele, které podal k poštovní přepravě dne 1. 4. 2019, bylo posléze nezákonně odmítnuto pro opožděnost s argumentem, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli ve skutečnosti doručeno již o den dříve, a lhůtu k podání odvolání tudíž zmeškal. Proti výslednému rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost (usnesením ze dne 10. 4. 2019 č. j. -29) podal stěžovatel rovněž odvolání, kterému však krajský soud v záhlaví citovaným usnesením nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Stěžovatel po celou dobu řízení nebyl právně zastoupen. Rozhodnutí soudů trpí nedostatkem odůvodnění, jelikož není jasné, jak dospěly k závěru, že bylo stěžovateli prvostupňové rozhodnutí doručeno již dne 14. 3. 2019. Podstatným datem z pohledu procesního je pak právě předání jeho podání (odvolání) k přepravě, nikoliv skutečné doručení soudu. Stěžovateli bylo soudní rozhodnutí nezákonně doručeno, bylo porušeno jeho právo být slyšen a rovněž byla porušena zásada předvídatelnosti řízení. Stěžovatel ve svém původním návrhu (podaném bez právního zastoupení) nad rámec výše uvedeného konstatoval, že je s podivem, jakého postupu se dopustila rozhodující soudkyně prvostupňového soudu v jeho věci, a zdůrazňoval skutečnost, že nebyl o procesních lhůtách dostatečně poučen.

II. Hodnocení Ústavního soudu

6. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti usnesením krajského soudu a okresního soudu, proti kterým není přípustný opravný prostředek. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

7. Podle senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. K posouzení Ústavní stížnosti, resp. namítané včasnosti dovolání, si Ústavní soud vyžádal rozhodné části soudního spisu včetně dokladů doručení. Stěžovatel napadá posouzení včasnosti odvolání krajským soudem, ve svých úvahách o rozhodném datu pro počátek běhu procesní lhůty k podání odvolání však nesprávně opomíjí, že mu předmětné rozhodnutí bylo doručeno fikcí, a to skutečně již dne 14. 3. 2019. Patnáctidenní lhůta k odvolání podle tudíž uplynula skutečně v pátek dne 29. 3. 2019, a podání odvolání k přepravě až dne 1. 4. 2019 je tak opožděným úkonem. Ve zbytku je zřejmé, že se obecné soudy projednávanou věcí řádně zabývaly a své právní závěry odpovídajícím způsobem odůvodnily. Ústavní soud tak v postupu obecných soudů stran přezkumu exekučního titulu neshledal namítané pochybnosti.

9. Stěžovatel blíže nerozvíjel své úvahy o nesprávném posouzení námitek proti PUNE, v mezích obecnosti vznesené námitky tak Ústavní soud toliko konstatuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, a není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a rovněž s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou. Obecně formulovaná námitka nezákonnosti PUNE není s to aktivovat ústavně právní přezkum tímto soudem.

10. Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Stěžovatel měl možnost obecným soudům předložit svůj náhled na věc a přesvědčit je. Skutečnost, že je nepřesvědčil, porušení jeho práv podle y nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

11. Současně platí, že samotný rozsah a podrobnosti odůvodnění napadených rozhodnutí nijak nevybočil z mantinelů práva na spravedlivý proces (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 11. 2011,

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2010 nebo

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2009) a z pohledu Ústavního soudu je naprosto dostačující.

12. Zmíněné pochybnosti stěžovatele o nezaujatosti rozhodujících soudců nedosahují intenzity zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces. I kdyby stěžovatel touto obecně formulovanou námitkou zamýšlel argumentovat podjatostí (což z podání výslovně nevyplývá), taková námitka podjatosti by nemohla být úspěšná, neb ve svém obsahu spočívá ve způsobu vedení řízení obecným soudem (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 1. 2020). Podle totiž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

13. Ústavní soud tak z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele podle ani y, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným usnesením podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu