Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 329/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti města Holice, sídlem Holubova 1, Holice, zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020 č. j. -115, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Milana Jedličky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 2. 2021, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 5. 2020 č. j. -89 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 11. 2019 č. j. -57, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby soud určil existenci práva odpovídajícího věcnému břemeni uložení a užívání veřejné komunikace jako veřejného statku na v těchto rozhodnutích specifikovaném pozemku nacházejícím se v k. ú. Holice, a to ve prospěch stěžovatele jako osoby oprávněné z práva odpovídajícího tomuto věcnému břemeni.

3. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020 č. j. -115, neboť v něm nebylo řádně (tj. v souladu s ve spojení s ) vymezeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dovolání byl zákonný důvod přípustnosti dovolání výslovně vymezen tvrzením, že "vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak". Z obsahu dovolání je však zřejmé, že stěžovatel "vyřešenou právní otázkou" myslí právní názor odvolacího soudu v posuzované věci, a požaduje, aby dovolací soud tuto věc posoudil (vyřešil) odlišně. Důvod přípustnosti dovolání, že "vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak", má ovšem podle Nejvyššího soudu jiný význam. Jde o to, že dovolací soud má podle dovolatele - na podkladě jím předložených argumentů - přehodnotit svou dřívější rozhodovací praxi v určité právní otázce. V opačném případě by úprava přípustnosti dovolání ztratila význam. Podstatou každého dovolání je totiž nesouhlas s napadeným rozhodnutím a požadavek, aby dovolací soud věc posoudil odlišně. Protože stěžovatel neuplatnil zákonný důvod přípustnosti dovolání, a takovýto důvod nelze dovodit ani z obsahu jeho podání, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

III.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší soud posoudil procesní otázky přípustnosti dovolání příliš extenzivně, s primárním cílem dovolání odmítnout a věcí se obsahově nezabývat. V dovolání přitom stěžovatel zcela jasně a zřetelně polemizoval s právním názorem krajského soudu i okresního soudu. Pokud si Nejvyšší soud vyložil snahu stěžovatele ještě více přiblížit své úvahy a argumenty tak, že dovolání podává proto, že s právním názorem odvolacího soudu souhlasí, znamenalo by to, že tato dobrá snaha byla vyložena v jeho neprospěch, resp. procesně "zneužita" tak, že dovolání bylo z těchto důvodů odmítnuto. Dovolací důvody měly jednoznačně vyplynout z dovolání. Otázka, která byla předmětem žalobního návrhu, je navíc otázkou právně značného významu. Podobné otázky dnes řeší řada jednotek územní samosprávy.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ).

V.

Vlastní posouzení

6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadeným usnesením, jakož i obsahem stěžovatelem podaného dovolání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Podle je jednou z povinných náležitostí dovolání vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Výkladem této náležitosti se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, zejména ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), podle něhož odmítnutí dovolání, které toto vymezení neobsahuje, nezakládá porušení základního práva dovolatele na soudní ochranu podle d (dále jen " "). Předpoklady přípustnosti dovolání jsou vymezeny v až 238a . Ustanovení vyjmenovává situace, za nichž je dovolání přípustné, a to v návaznosti na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Uvedená náležitost, má-li jít o některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle , (blíže k účelu této náležitosti viz stanovisko pléna sp. zn. , body 31 a 32) je splněna jen tehdy, vypořádá-li se dovolatel v dovolání s otázkou vztahu právního názoru odvolacího soudu k dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu. Tento závěr plyne z jednoznačné dikce "má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak". Nepostačuje, že dovolací soud má jen jinak posoudit otázku vyřešenou soudem odvolacím v rozhodnutí, proti němuž je podáno dovolání. Při akceptaci takovéhoto výkladu by totiž vymezení dalších důvodů přípustnosti - a vlastně i samotné kategorie přípustnosti dovolání - ztrácelo rozumný smysl a přípustnost dovolání by byla založena již tím, že by dovolatel žádal odchýlení se Nejvyššího soudu od dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. O to jde ale každému dovolateli bez výjimky. Žádný z nich by jinak dovolání nepodával (srov. usnesení ze dne 10. 7. 2014

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 25. 4. 2017

sp. zn.

; obě usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

10. Z obsahu dovolání stěžovatele vyplývá, že v něm dovolatel sice formuloval námitky, pro které nesouhlasí s posouzení věci ze strany krajského soudu, nijak se však již nezabývá dosavadní praxí Nejvyššího soudu, ačkoli vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání je podle povinnou náležitostí dovolání. V ústavní stížnosti stěžovatel ani netvrdí, že by tomu bylo jinak. Nelze přitom zaměňovat "důvod dovolání" ( a 3 ) a "důvod přípustnosti dovolání" ( až 238a ).

11. Za této situace Ústavní soud neshledal v odmítnutí dovolání žádné pochybení, s nímž by bylo možné spojovat závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle y nebo jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Odmítnutí dovolání nebylo výrazem přepjatého formalismu, nýbrž výsledkem použití ustáleného výkladu příslušné náležitosti dovolání.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2021

David Uhlíř v. r.

předseda senátu