Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 19/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Zdeňka Pileckého, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. -959, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, č. j. , za účasti Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí, stěžovatel jako povinný podal odvolání proti usnesení soudního exekutora o určení výsledné ceny stěžovatelem vlastněných nemovitých věcí (za účelem následné dražby). Krajský soud v Praze napadeným usnesením některé části usnesení exekutora změnil, ve zbytku jeho rozhodnutí potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl, neboť stěžovatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání.

3. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí. Polemizuje zejména se závěry odvolacího soudu a argumentuje, že pro zaplacení výživného nemá dostatek prostředků. K závěru Nejvyššího soudu o chybějícím vymezení přípustnosti dovolání však ústavní stížnost v podstatě mlčí, tvrdí pouze v obecné rovině, že dovolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

7. Ústavní soud předně uvádí, že jakkoliv námitky v ústavní stížnosti směřují především proti obsahu usnesení odvolacího soudu, v řízení o ústavní stížnosti bylo nutno věnovat pozornost hlavně usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání pro nedostatečné vymezení předpokladů jeho přípustnosti. V takovém případě, tj. při odmítnutí dovolání pro vady, totiž může být předmětem přezkumu Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti zásadně jen otázka splnění náležitostí dovolání podle Naopak samotná správnost, respektive ústavnost předchozího rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, předmětem přezkumu Ústavního soudu být nemůže, neboť ji meritorně nepřezkoumával ani Nejvyšší soud. Stěžovatel mu k tomu totiž nenaplněním zákonných předpokladů dovolání nevytvořil odpovídající procesní prostor (srov. usnesení ze dne 31. 10. 2017,

sp. zn.

).

8. Mezi povinné náležitosti dovolání podle patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, tak tuto nesprávnost konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Konkrétně to znamená jasné vymezení relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a uvedení, v čem se odvolací soud od ní odchýlil, v čem je tato praxe rozporná anebo v čem je třeba ji změnit, případně že se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou (stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

9. Vzhledem k tomu, že jakákoliv argumentace stěžovatele k protiústavnosti usnesení Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti absentuje, Ústavní soud pouze ověřil, zda Nejvyšší soud při posouzení vad dovolání nepostupoval příliš formalisticky. Dospěl k závěru, že tomu tak není a právo stěžovatele na soudní ochranu ze strany Nejvyššího soudu porušeno nebylo. Jak již bylo ostatně řečeno, stěžovatel žádné konkrétní pochybení učiněné v tomto ohledu ze strany Nejvyššího soudu ani netvrdí. Danou část ústavní stížnosti proto Ústavní soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.

10. Pokud pak jde o napadené usnesení Krajského soudu v Praze, Ústavní soud shledal ústavní stížnost směřující proti němu jako nepřípustnou. Stěžovatel totiž nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud je podáno dovolání trpící vadami, nejedná se o řádně uplatněný opravný prostředek, jehož vyčerpání podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje zejména na shora citované stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , podle něhož neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že podaná ústavní stížnost byla v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle a ve zbylé části, směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, byla odmítnuta jako nepřípustná podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu