Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 151/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem, sídlem Sakařova 1631, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2020 č. j. -260, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. března 2020 č. j. -237 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. prosince 2019 č. j. -218, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měl dopustit stručně řečeno tak, že v čase v tomto rozsudku specifikovaném vstoupil s kapucí přes hlavu a s rukavicemi do prodejny náhradních dílů obchodní společnosti Autocentrum Barth, a. s., (v trestním řízení vystupující jako poškozená), využil nepřítomnosti prodejce a z pod pultu, přes který se naklonil, vzal volně položenou, avšak uzamčenou přenosnou příruční kovovou pokladnu v hodnotě 500 Kč, v níž byla v té chvíli uložena finanční hotovost ve výši 51 411 Kč, načež pokladnu schoval pod bundu a odešel z prodejny. Tím způsobil poškozené škodu v celkové výši 51 911 Kč. Za spáchání přečinu krádeže byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let a šesti měsíců. Dále byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozené způsobenou škodu.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením zamítl s odůvodněním, že rozsudek okresního soudu je výsledkem řízení, v němž bylo postupováno v souladu s procesními předpisy a v němž nedošlo k žádným podstatným vadám, zejména takovým které by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění práva na obhajobu. Okresní soud postupně vykonal všechny důkazy nutné pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Skutková zjištění hodnotil jednotlivě, ve vzájemných souvislostech i v jejich logickém souhrnu a zároveň podrobně, takže provedenému hodnocení důkazů nelze nic vytknout.

4. Následné dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť dovolací argumentace podle Nejvyššího soudu byla zaměřena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazů, jehož prostřednictvím se stěžovatel snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Dovolání stěžovatele tak bylo podle Nejvyššího soudu podáno z jiného důvodu, než uvádí zákon, a proto ho - jak výše uvedeno - odmítl.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že obecné soudy přehlédly jeden ze stěžovatelem předkládaných důkazů, a to jednu z nahrávek kamerového systému užívaného stěžovatelem. Z ní má podle stěžovatele vyplývat, že se krádeže nemohl dopustit, neboť by se nestihl vrátit tak rychle z místa činu do svého bydliště, kde byl kamerou zachycen. Druhou námitku představuje stěžovatelova výtka k technickým nedostatkům jednoho ze znaleckých posudků, jímž byl stěžovatel i přes částečné zahalení kapucí identifikován na základě záznamu bezpečnostní kamerou nainstalovanou v místě činu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

8. Stěžovatelova ústavní stížnost neobsahuje žádnou hlubší věcnou, natožpak ústavněprávní, argumentaci, když jde jen o pouhé opakování již uplatněné obhajoby. Na podporu tvrzení o své nevině stěžovatel soudům předkládal dva kamerové záznamy. Z jednoho z nich bylo znalecky zjištěno, že z něj stěžovatelem dovozovaná časová souslednost neodpovídá skutečnosti už jen proto, že časový údaj vykazovaný kamerou stěžovatele nekoresponduje světelným poměrům daného ročního období. Je pravda, že v napadených rozhodnutích není druhý záznam předkládaný stěžovatelem dostatečně vypořádán (byť byl tento před soudem proveden), nicméně naopak z veřejného kamerového záznamu sledujícího dopravu bylo zjištěno, že vozidlo stěžovatele systém zachytil při jízdě tak, že se stěžovatel mohl z časového hlediska pohodlně dostavit do prodejny poškozené a tam spáchat mu za vinu kladenou trestnou činnost; to také časově odpovídá kamerovému záznamu z místa činu.

9. Obecné soudy se nenechaly při hodnocení věci limitovat jiným časovým údajem vykazovaným kamerou stěžovatele v místě jeho bydliště, z něhož mělo vyplývat, že by se nestihl vrátit z místa činu domů. Ústavní soud v souladu se svým postavením (bod 7.) tento přístup akceptuje a zdůrazňuje, že stěžovatele se záznamem z místa činu podařilo ztotožnit s osobou pachatele na základě 16 individualizačních znaků, které byly zřejmé i laickým pohledem, např. nepravidelná hustota vlasů, kožní záhyby na hlavě, deformity nosu atp. (ostatně i stěžovatel během trestního řízení uznal, že si je s osobou z místa činu podobný).

10. Kromě toho se obecné soudy zabývaly finančními poměry stěžovatele, z nichž dovodily, že oproti jeho tvrzení mohl mít zájem na páchání trestné činnosti. I kdyby jeden z několika znaleckých posudků zabývajících se ztotožněním stěžovatele jako pachatele vykazoval stěžovatelem tvrzené vady (chybějící razítko či podpis znalkyně), ke skutečnému ztotožnění stěžovatele s osobou pachatele ani znalecké zkoumání nebylo potřeba, což stěžovatel v ústavní stížnosti ve svém důsledku nerozporuje.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu