Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 66/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Mgr. Davida Chaloupky, soudního exekutora se sídlem Jánská 1, Kroměříž, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fuksou, advokátem se sídlem Kroměříž, 1. máje 15, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově č. j. -50 ze dne 9. listopadu 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v pozici soudního exekutora podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") ve věci námitek povinné pokrýt příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 122 EX 49/20-52. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že okresní soud napadeným rozsudkem porušil jeho ústavně zaručená práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle a 3 d (dále jen " "), dále právo stěžovatele na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a konečně právo stěžovatele na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného usnesení vyplývá, že 3. 9. 2020 rozhodl soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 122 EX 49/20-52 o nákladech tak, že výrokem I. uložil povinné povinnost uhradit náklady exekuce, které určil částkou 6 655 Kč, dále výrokem II. uložil povinné povinnost uhradit náklady oprávněného, které určil částkou 2 541 Kč a výrokem III. rozhodl o tom, že výše zaplacené zálohy na náklady exekuce od oprávněného činí 1 000 Kč. Povinná podala proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky, kterým okresní osud napadeným usnesením vyhověl.

3. Dle stěžovatele okresní soud porušil jeho právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací (podnikáním) podle a 3 d, dále právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a konečně právo na soudní ochranu podle d. Soud měl vzít v potaz skutkové okolnosti případu a celý průběh řízení, což však neučinil. Jak odměna, tak náhrada hotových výdajů byly určeny stěžovatelem v souladu se skutkovými okolnostmi případu, jejichž existenci soud nevzal v potaz. S ohledem na to stěžovatel navrhl výroky I. a II. napadeného usnesení zrušit, neboť jím bylo zasaženo do jeho základních práv.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku obvodního soudu, proti kterému není přípustné odvolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou [srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545)], která je řádně zastoupena.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Dle rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.

7. Ústavní stížnost zjevně směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní [srov. i , ]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). To se však stěžovateli v nyní projednávané věci nezdařilo.

8. V ústavní stížnosti stěžovatel k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci k meritornímu přezkumu neuvádí ničeho, přičemž ani Ústavní stížnost po seznámení se s návrhem a obsahem napadeného rozhodnutí neshledal výjimky přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

9. K námitce porušení práva na spravedlivý proces ve spojení s porušením práva na podnikání tak Ústavní soud toliko konstatuje, že odůvodnění rozsudku okresního soudu nevybočilo z mantinelů práva na spravedlivý proces garantovaného y a soud se naopak (v rozporu s názorem stěžovatele), rozhodnými okolnostmi případu zabýval.

10. Závěrem Ústavní soud podotýká, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému obecného soudnictví. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V nyní posuzovaném případě však obsah ústavní stížnosti pouze rekapituluje námitky uplatněné před okresním soudem. Skutečnost, že se stěžovatel s právním hodnocením okresního soudu neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

11. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, v případě stěžovatele není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].

12. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na podnikání a na spravedlivý proces, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu