Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 81/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Tomka, právně zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, Invačice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020 č. j. -457 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020 č. j. -449, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen " ") a usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), neboť má za to, že jsou v rozporu s jeho ústavně garantovanými právy podle a d (dále jen "Listina) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel s tímto návrhem spojil také návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí dle .

2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších přiložených listin Ústavní soud zjistil, že napadená rozhodnutí byla vydána v rámci řízení o žalobě společnosti CML s. r. o. proti stěžovateli o zaplacení částky 315 065 Kč s příslušenstvím. V rámci tohoto řízení bylo rozsudkem městského soudu ze dne 7. 5. 2019 č. j. -213 rozhodnuto o tom, že směnečný platební rozkaz je ponechán vůči stěžovateli v platnosti. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, načež byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, avšak to mu s ohledem na majetkové poměry jeho a zejména osob žijících s ním ve společné domácnosti (manželka) přiznáno nebylo. Stěžovatel byl proto znovu řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku. Jelikož tak v žádném momentě neučinil a další žádost o osvobození od soudních poplatků podal až po uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku za odvolání, městský soud usnesením ze dne 6. 4. 2020 č. j. -311 rozhodl o zastavení řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu ze dne 7. 5. 2019. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl tak, že jej usnesením ze dne 16. 6. 2020 č. j. -319 potvrdil, neboť jej považoval za věcně správné. Uvedené usnesení vrchního soudu napadl stěžovatel dovoláním. Městský soud jej proto vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, načež stěžovatel znovu požádal o osvobození od soudních poplatků.

3. Městský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že stěžovateli se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dle názoru jmenovaného soudu je sice pravda, že stěžovatelovy příjmy nejsou obzvlášť vysoké (je příjemcem starobního důchodu ve výši 9 557 Kč měsíčně). Při posuzování jeho majetkové situace a možnosti uhradit vyměřený soudní poplatek je nicméně nutné zohlednit i celkové majetkové poměry osob žijících se stěžovatelem v jedné domácnosti, jmenovitě jeho manželky. Městský soud zjistil, že fixní příjmy domácnosti stěžovatele činí přinejmenším částku 20 254 Kč měsíčně (součet měsíčně vyplácených starobních důchodů stěžovatele a jeho manželky), přičemž fixní náklady jeho domácnosti činí částku 8 420 Kč měsíčně (součet nákladů na nájemné ve výši 1 000 Kč a služby spojené s užíváním nemovitosti ve výši 7 420 Kč). Na úhradu ostatních výdajů tudíž stěžovateli a jeho manželce zbývá měsíčně téměř 12 000 Kč. K tomu je ovšem dle městského soudu nezbytné připočíst také příjmy manželky stěžovatele z výkonu advokátní činnosti, které zpravidla činí více než 20 000 Kč měsíčně. S ohledem na tyto skutečnosti městský soud uzavřel, že je v majetkových možnostech stěžovatele uhradit vyměřený soudní poplatek. Nejsou proto dány podmínky pro to, aby bylo vyhověno jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením o odvolání stěžovatele tak, že usnesení prvostupňového soudu potvrdil. se ztotožnil se závěry městského soudu a dodal, že dle předložených výpisů z účtu činil v měsíci červenci 2020, kdy se poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč stal splatným, dosáhla domácnost stěžovatele příjmů v celkové výši 38 774 Kč. Ani dle názoru vrchního soudu tudíž nebyly dány podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především poukazuje na důvodovou zprávu k , jímž byl novelizován a zákon o zvláštních řízeních soudních, v níž plyne, že agenda dovolání v případě soudních poplatků a ustanovení zástupce není příliš obsáhlá (tvoří přibližně 2,7% celkového nápadu). V návaznosti na to rozporuje závěr městského a vrchního soudu, že jeho příjmy a příjmy jeho manželky (právní zástupkyně stěžovatele v řízení před obecnými soudy i Ústavním soudem) jsou v součtu dostatečně vysoké na to, aby byl stěžovatel s to uhradit soudní poplatek. Stěžovatel má za to, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obecných soudů existuje extrémní rozpor; rovněž má za to, že extrémní rozpor existuje i mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. Dále má za to, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, jsou projevem svévole a jsou v extrémní rozporu s principy spravedlnosti. Žádné z těchto tvrzení však stěžovatel nerozvíjí ani nevysvětluje.

5. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

1. Po zvážení všech okolností však Ústavní soud konstatuje, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

2. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí netrpí vadami, které jim stěžovatel v ústavní stížnosti bez jakéhokoliv (relevantního) odůvodnění nebo vysvětlení vytýká. Z odůvodnění usnesení vrchního soudu a usnesení městského soudu se naopak podává, že tyto soudy pečlivě zjišťovaly všechny okolnosti, které by mohly být relevantní pro rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků. Jejich skutková zjištění, že fixní příjmy stěžovatele a osob žijících s ním ve společné domácnosti (příjmy ze starobního důchodu stěžovatele a jeho manželky) dosahují přinejmenším 20 254 Kč měsíčně a fixní náklady na provoz společné domácnosti dosahují průměrně 8 420 Kč měsíčně, nepovažuje Ústavní soud za vadná nebo sporná. Ani skutková zjištění, že další měsíční příjmy stěžovatelovy manželky z výkonu advokátní činnosti dosahují řádově částky v nižších desítkách tisíc korun (v březnu 2020 částku 37 604 Kč, v dubnu 2020 částku 10 210 Kč, v květnu 2020 částku 20 345 Kč; v červnu 2020 částku 27 780 Kč, v červenci částku 18 520 Kč), nepovažuje Ústavní soud za jakkoliv vadná. Dále Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy aplikovaly na posuzovaný případ vhodnou (relevantní) právní úpravu a svá rozhodnutí odůvodnily řádným, nadprůměrně podrobným, logickým, srozumitelným a nikoli svévolným způsobem. Není proto dán důvod pro konstatování porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

3. Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud poznamenává, že ani samotný stěžovatel nerozporuje výši shora uvedených příjmů jeho a jeho manželky. Toliko tvrdí, že pro účely rozhodování o přiznání osvobození od soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, má být započten pouze zisk jeho manželky z výkonu advokátní činnosti. Stěžovatel ovšem pomíjí skutečnost, že - jak již zdůraznily obecné soudy - již samotné fixní příjmy očištěné o fixní náklady stěžovatelovy domácnosti nejsou natolik nízké, aby bylo na místě přiznání osvobození od soudních poplatků. Pro výrok napadených rozhodnutí tudíž bylo irelevantní, zda a případné v jakém rozsahu by tyto fixní příjmy byly zvýšeny o další příjem stěžovatelovy manželky, neboť závěr o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků by byl v obou případech stejný.

4. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud nyní posuzovanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle . Vzhledem k tomu Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu