Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3276/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: BNV metal s.r.o., se sídlem Vysoká u Příbramě 23, Václava Bambase a Martina Vošahlíka, společně zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2020, č. j. -108 a Městského soudu v Praze, č. j. -76, ze dne 12. dubna 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelé v řízení o zaplacení částky 310 593 Kč s příslušenstvím a odměnou nebyli osvobozeni od soudního poplatku. Prvostupňový soud v záhlaví specifikovaným usnesením ani jednomu ze stěžovatelů osvobození nepřiznal, toto rozhodnutí posléze potvrdil i vrchní soud jako soud odvolací.

3. Stěžovatelé nyní brojí proti oběma rozhodnutím o neosvobození od soudního poplatku ústavní stížností. Na osvobození od soudního poplatku podle jejich právního názoru nárok měli, obecné soudy vybočily z mantinelů práva na spravedlivý proces a jejich rozhodnutí je projevem libovůle mající ústavněprávní rozměr. Obecné soudy rovněž selhaly na povinnost své rozhodnutí řádně odůvodnit.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, proti nimž již není žádný další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud předesílá, že článek 36 odst. 1 y, jehož porušení stěžovatelé namítají, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na soud však není absolutní a přístup jednotlivce k soudu může být zpoplatněn. Soudní poplatek za řízení ovšem nesmí omezit přístup k soudu natolik, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. K otázce poplatkové povinnosti a osvobození od ní platí, že tato úprava je provedená , o soudních poplatcích, přičemž tato podústavní rovina představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu y [srov. např. nález ze dne 16. 3. 2006,

sp. zn.

(N 56/40 SbNU 547), nebo nález ze dne 26. 9. 2007,

sp. zn.

(N 149/46 SbNU 481). Proto i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva, současně upravuje okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout [k obecným východiskům ústavněprávního přezkumu poplatkové povinnosti srov. nález ze dne 8. 8. 2017

sp. zn.

(338/2017 Sb.), bod 40., k posouzení splnění zákonem stanovených předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků a k rozhodování o osvobození od soudního poplatku ve vztahu k právu na přístup k soudu srov. nález

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587).

7. Z uvedeného plyne, že ústavně nepřípustný exces obecného soudu při rozhodování o výši soudního poplatku by musel dosáhnout takové intenzity, že by mohl v konečném důsledku vést až k omezení či zbavení práva jednotlivce domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (denegatio iustitiae). K takové situaci však v nyní projednávané věci stěžovatelů nedošlo.

8. Řádné vyplnění prohlášení o majetkových poměrech, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedených v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem, přičemž o této skutečnosti jsou účastníci řízení ve výzvě poučeni. Ústavní soud k tomu konstatuje, že pouze povšechné vyplnění prohlášení v případě stěžovatele 2 této podmínce zjevně nevyhovělo. Ostatní dva stěžovatelé před obecnými soudy deklarovali, že jejich povinností není prohlášení vyplňovat a zasílat jej soudu. Vyplnění prohlášení de facto nahradili přípisem, v němž namítali nedostatek finančních prostředků - ten ovšem nijak nedoložili. Stěžovatelé tedy prostor vymezený prohlášením plně nevyužili, což se následně odrazilo i na možnostech posouzení a zohlednění jejich majetkových poměrů obecnými soudy.

9. Podle Ústavního soudu městský i vrchní soud zohlednily rozhodné skutečnosti v souladu se zákonem a judikaturou. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při svém rozhodování jakkoliv vybočily z limitů předvídaných ústavním právem, které má v zákonné rovině odraz v ustanovení Jejich rozhodnutí nebylo projevem libovůle, jak stěžovatelé namítají, a k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Stěžovatelé ani v ústavní stížnosti nenabídli žádnou relevantní a přesvědčivou argumentaci, kterou by zpochybnili závěry učiněné obecnými soudy.

10. Stran námitky nedostatku odůvodnění Ústavní soud konstatuje, že rozsah odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nevybočil z mantinelů práva na spravedlivý proces. Ostatně rozsah reakce soudu na konkrétní námitky účastníků je co do šíře odůvodnění vždy spjat s otázkou hledání míry [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 11. 2011 (odstavec 4), usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 3. 2010 (odstavec 5), usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2009 (odstavec 6)] a napadená rozhodnutí šíří svého odůvodnění nijak nevybočují z obvyklého způsobu zdůvodnění usnesení o neosvobození. Pokud stěžovatelé nadnesli námitky obecné, soudy neměly prostor se šířeji zabývat konkrétními argumenty.

11. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu