Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3316/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marcely Pilecké, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem Dykova 17, Praha, proti usnesením Okresního soudu v Příbrami č. j. -408 ze dne 9. července 2020 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -441 ze dne 30. září 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

2. Stěžovatelka v řízení o určení neexistence zástavního práva obdržela rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. -314 ze dne 19. 9. 2019, kterým byl změněn vyhovující rozsudek Okresního soudu v Příbrami č. j. -211 ze dne 17. 1. 2019 tak, že žaloba na určení, že konkrétní nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, se částečně zamítá. Jelikož stěžovatelka s tímto rozsudkem nesouhlasila, brojila proti němu včasným dovoláním. V té souvislosti byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 70 000 Kč. Posléze požádala o osvobození od soudního poplatku, přičemž soud prvního stupně, ani soud odvolací její žádosti nevyhověly.

3. Stěžovatelka nyní brojí proti oběma rozhodnutím o neosvobození od soudního poplatku ústavní stížností. Na osvobození od soudního poplatku podle jejího právního názoru nárok měla, obecné soudy opomněly zohlednit specifickou situaci stěžovatelky a zejména fakt, že se do své situace nedostala vlastní vinou.

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, proti nimž již není žádný další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud předesílá, že článek 36 odst. 1 y, jehož porušení stěžovatelka namítla, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na soud však není absolutní a přístup jednotlivce k soudu může být zpoplatněn. Soudní poplatek za řízení ovšem nesmí omezit přístup k soudu natolik, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. K otázce poplatkové povinnosti a osvobození od ní platí, že tato úprava je provedená , o soudních poplatcích, přičemž tato podústavní rovina představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu y [srov. např. nález ze dne 16. 3. 2006,

sp. zn.

(N 56/40 SbNU 547), nebo nález ze dne 26. 9. 2007,

sp. zn.

(N 149/46 SbNU 481). Proto i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva, současně upravuje okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout [k obecným východiskům ústavněprávního přezkumu poplatkové povinnosti srov. nález ze dne 8. 8. 2017

sp. zn.

(338/2017 Sb.), bod 40., k posouzení splnění zákonem stanovených předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků a k rozhodování o osvobození od soudního poplatku ve vztahu k právu na přístup k soudu srov. nález

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587).

7. Z uvedeného plyne, že ústavně nepřípustný exces obecného soudu při rozhodování o výši soudního poplatku by musel dosáhnout takové intenzity, že by mohl v konečném důsledku vést až k omezení či zbavení práva jednotlivce domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (denegatio iustitiae). K takové situaci však v nyní projednávané věci nedošlo.

8. Jde-li pak právě o napadená usnesení, krajský i okresní soud zohlednily rozhodné skutečnosti v souladu se zákonem a judikaturou. Soud se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nezabývá skutečností, zda žadatel inicioval řízení nikoliv "vlastní vinou", přičemž ani ostatní stěžovatelkou namítané širší okolnosti případu nebylo možné zohlednit. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při svém rozhodování jakkoliv vybočily z limitů předvídaných ustanovením a v důsledku toho zasáhly do základních práv stěžovatelky. Stěžovatelka totiž ve skutečnosti v ústavní stížnosti nenabídla žádnou relevantní a přesvědčivou argumentaci, kterou by zpochybnila závěry učiněné obecnými soudy, resp. tyto podmínky soudy nemohly zohlednit.

9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu