Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2514/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti Artura Palzera, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 61/4, Karlovy Vary, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 6. 2019 č. j. -26, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019 č. j. -57 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020 č. j. -76, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a 3 d (dále jen " "). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu soudů, které řádně neprojednaly jeho nárok na náhradu škody, uplatněný podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " "). Podle stěžovatele soudy pochybily, když jeho žalobu zamítly. Má za to, že argumentace civilních soudů zpochybňující existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a vznikem škody vykazuje prvky libovůle, neboť na daný případ aplikovaly právní předpisy a soudní judikaturu nepřiléhavě. Odkazuje přitom na Vídeňské úmluvy o silničním provozu z roku 1968, který upravuje vzájemné uznávání řidičských průkazů. Obvodní soud pro Prahu 1 (stěžovatel zjevně omylem uvádí okresní soud) jednal podle stěžovatele v rozporu se zákonem o soudních poplatcích, pokud po něm požadoval úhradu soudního poplatku za dovolání, když ve věcech náhrady škody vůči státu se platí pouze poplatek za podání žaloby. Stěžovatel dále uvádí, že Nejvyšší soud pochybil, když se odmítl zabývat materiální podstatou dovolání, ačkoli v obdobném případu (rozsudek č. j. ) dospěl k závěru, že je dána příčinná souvislost mezi jednáním správního orgánu tím, že nevyhověl žádosti, na jejíž vyhovění měl žadatel právní nárok, a škodou, která mu z tohoto důvodu vznikla.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po žalované [Česká republika - Ministerstvo dopravy, dále jen "vedlejší účastník"] zaplacení částky ve výši 3 372,92 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími ve správním řízení o vydání řidičského průkazu, jež bylo vedeno před Městským úřadem Sokolov a následně pak před Krajským úřadem Karlovarského kraje jako správním orgánem druhého stupně. Škoda měla spočívat v nákladech vynaložených stěžovatelem na lékařsko-psychologické vyšetření ve výši 2 372,22 EUR a nákladech cestovného ve výši 1 000,70 EUR, to vše za účelem získání německého řidičského průkazu. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu stěžovatele zamítl. Městský soud v Praze zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl podle

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle a y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

V dané věci Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání vysvětlil, že námitky stěžovatele nemohou přípustnost dovolání založit, neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Stěžovatel tak nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož, bylo jeho dovolání správně odmítnuto jako neprojednatelné.

Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezil-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Pokud jde o argumentaci jiným rozhodnutím soudu "v zásadě obdobné věci", Ústavní soud konstatuje, že není povolán k tomu, aby prováděl komparaci rozhodovací praxe soudů. Jeho úloha nespočívá ani ve sjednocování judikatury či výběru nejvhodnější možné interpretaci podústavního práva, ale má posuzovat, zda postup a výklad učiněný soudy není svévolný či rozporný s principy spravedlivého (řádného) procesu a nepředstavuje zásah do ústavně zaručených práv. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn výklad běžného zákonodárství s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení posuzovat pouze tehdy, jestliže by aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu