Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2965/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti 1/ Mgr. Kateřiny Kraftové a 2/ Vladislavy Leišové, obě zastoupeny Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020 č. j. -1207 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019 č. j. -1164, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Předchozí průběh řízení a vymezení věci

1. V ústavní stížnosti stěžovatelky podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovaly zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelek byla napadenými rozhodnutími porušena jejich ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo vlastnit majetek chráněné y.

2. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 7. 5. 2019 č. j. -1119 rozhodl, že do řízení ve věci oprávněného CASPER CONSULTING, a. s., proti povinným 1/ Ladislavu Leišovi a 2 / Marii Leišové o vstup dědiců po zemřelém Vladislavu Leišovi do řízení sp. zn. na místo povinného tak, že do řízení vstupují na místo povinného Vladislava Leiše Marie Leišová v rozsahu dluhů 25 %, Kateřina Kraftová v rozsahu dluhů 35 % a Vladislava Leišová v rozsahu dluhů 40 %.

3. Proti tomuto usnesení podali odvolání všichni účastníci řízení. Krajský soud v Praze usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že na místo zůstavitele Vladislava Leiše vstupují stěžovatelky jako povinné, a to první stěžovatelka v rozsahu 2/3 pozemku parc. č. X1, jehož součástí je dům č. p. X2, a 2/3 pozemku parc. č. X3 s podílem 2/3 na příslušenství tohoto pozemku, vše v k. ú. Příbram, s odpovědností za dluhy zůstavitele ve výši nejvyššího podání, které bude prodejem v dražbě dosaženo, a druhá stěžovatelka vstupuje do řízení v rozsahu 1/2 pozemku parc. č. X4, jehož součástí je garáž, pozemků parc. č. X5, X6 a 1/3 pozemku parc. č. X1, jehož součástí je dům č. p. X2, a 1/3 pozemku parc. č. X3, včetně podílu na příslušenství pozemku, vše k. ú. Příbram, s odpovědností za dluhy zůstavitele ve výši nejvyššího podání, kterého bude prodejem v dražbě dosaženo. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Usnesení odvolacího soudu napadly obě stěžovatelky společným dovoláním. Nejvyšší soud usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, dovolání podle odmítl.

II.

Argumentace stěžovatelek

5. Stěžovatelky v ústavní stížnosti předložily svoji představu, jak měly soudy v jejich věci rozhodnout a namítaly, že odvolací soud nezohlednil výsledky dědického řízení a odklonil se od judikatury Nejvyššího soudu, když provedl výklad usnesení dovolacího soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. v rozporu s u. Dovolací soud pak toto pochybení odvolacího soudu podle jejich názoru nenapravil.

6. Podle přesvědčení stěžovatelek, jsou soudy při svém rozhodování o nástupnictví do řízení podle vázány rozhodnutím v dědickém řízení a nemohou se dopouštět soudní zvůle. Teprve kdyby některý z dědiců nebo oprávněný tvrdil, a dokazoval nějakou nesprávnost, byl by prostor pro posouzení i soudem v tomto řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Ústavní stížnost je přípustná ( ), neboť stěžovatelky nemají k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkami, přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce [srov. nález ze dne 10. 10. 2002

sp. zn.

(N 126/28 SbNU 85)]. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

10. Žádná výše uvedená pochybení v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými odvolacím a dovolacím soudem, argumentace stěžovatelek postrádá ústavněprávní rozměr a není ničím jiným, než jejich nesouhlasem se závěry učiněnými těmito soudy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně provedl standardní výklad podústavního práva a v souladu se závazným názorem Nejvyššího soudu podle změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že stanovil rozsah vstupu dědiček do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí velikostí spoluvlastnických podílů, které nabyly v dědictví po zemřelém povinném a zároveň, na které byl nařízen výkon rozhodnutí s tím, že odpovídají za dluhy zůstavitele v rozsahu, jakého bude dosaženo v dražbě nejvyšším podáním.

11. Dovolací soud pak řádným způsobem přihlédl k základním právům stěžovatelek, náležitě se vypořádal s námitkami jimi vznesenými a v odůvodnění svého rozhodnutí stěžovatelkám jasně a srozumitelně vyložil, z jakého důvodu je v otázce procesního nástupnictví usnesení odvolacího soudu správné, když adekvátně reaguje na stávající právní úpravu dědického práva.

12. K polemice stěžovatelek s právními závěry soudů Ústavní soud připomíná, že ani nesprávná resp. jím nesdílená interpretace podústavního práva obecnými soudy zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces. Taková interpretace by mohla být důvodem kasačního rozhodnutí pouze tehdy, pokud by excesivně vybočovala z pravidel logického výkladu nebo z ustálené judikatury a tím zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv [srov. nález ze dne 29. 5. 1997

sp. zn.

(N 66/8 SbNU 149)]. K takovému interpretačnímu pochybení v projednávaném případě dle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.

13. Při celkovém posouzení rozhodnutí napadených ústavní stížností lze konstatovat, že tato rozhodnutí měla zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány, nejeví jakékoliv známky svévole a dostatečně uvádějí důvody, na nichž byla založena. Stěžovatelky podle obsahu ústavní stížnosti zjevně považují Ústavní soud za další odvolací instanci v systému soudnictví České republiky, kterou však Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti, zjevně není. V tom, že výsledek řízení není pro stěžovatelky příznivý, nelze spatřovat porušení práva chráněného y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

14. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu