Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3107/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele I. U., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2020 č. j. -39817, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 3. 11. 2020 doručena ústavní stížnost stěžovatele, jíž se domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), neboť jím mělo být porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v , d (dále jen " "), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, (dále jen "Úmluva"). Dále uvedl, že je v rozporu i s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád").

2. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím vrchního soudu ze dne 25. 8. 2020 č. j. -39817, kterým bylo z podnětu stížnosti státního zástupce zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 16. 6. 2020 č. j. -39725 (tímto usnesením byl vyloučen z projednávání věci předseda senátu Mgr. Petr Sušil). Vrchní soud nově rozhodl tak, že podle § 31 odst. 1 trestního řádu není předseda senátu krajského soudu Mgr. Petr Sušil vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 trestního řádu. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

3. Ve své ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svou argumentaci ve prospěch závěru o podjatosti zmíněného předsedy krajského soudu, a ta je založena na názoru, že tento neskýtá záruku pro nestranné rozhodování, neboť má kamarádský vztah s D. J., jedním z 26 obviněných. K tomu stěžovatel poukazuje na skutečnost, že zejména při studiu na střední škole vznikají přátelství na celý život, v posuzovaném případě oba ještě pět let společně dojížděli z místa bydliště do Brna, kde oba studovali byť na různých fakultách. Oba mají spoustu společných kamarádů a známých, což může činit přímý či nepřímý tlak z jejich strany na předsedu senátu, který může ve svém rozhodování být tímto tlakem ovlivněn. Předseda senátu již před sedmi lety rozhodoval o odposleších v této věci v přípravném řízení, zatím nebyla posuzována zákonnost odposlechů a nyní bude věc rozhodovat meritorně, přičemž musí posuzovat i zákonnost sebou samým nařízených odposlechů. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právem na zákonného soudce, tímto není Mgr. Petr Sušil, protože je podjatý a cítí se podjatý, existuje reálná obava, že obvinění budou v nerovném postavení a bude D. J. stranit, popřípadě jej potrestá přísněji.

4. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí napadené ústavní stížností, neboť jím byla porušena práva stěžovatele vyplývající z y a Úmluvy.

5. Ústavní soud je v řízeních o ústavních stížnostech vázán , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Tento zákon předepisuje soubor procesních předpokladů, jež musí být splněny, aby se Ústavní soud mohl zabývat ústavní stížností meritorně.

6. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých práv jiným zákonným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci (srov. a y).

7. Dle Ústavního soudu je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

8. Z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, jenž umožňují napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky ? rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.

9. V posuzované věci Ústavní soud naplnění shora zmiňovaných podmínek neshledal. Stěžovatel uplatnil ústavní stížnost v situaci, kdy předmětné řízení nebylo dosud skončeno a v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . Ústavní stížnost brojí proti rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutí o podjatosti předsedy senátu Mgr. Petra Sušila. Ústavní soud již v minulosti mnohokráte rozhodl, že rozhodnutí o podjatosti či nepodjatosti jsou toliko rozhodnutími procesními, jimiž se řízení nekončí. Pokud případné vady těchto rozhodnutí zakládají zároveň i porušení základních práv či svobod, je zásadně nutné dát šanci zhojit tato porušení nejprve příslušným orgánům veřejné moci. Teprve nezjednají-li tyto orgány nápravu, je možno brojit i proti takovým procesním porušením základních práv či svobod ústavní stížností podanou proti meritornímu rozhodnutí (resp. proti poslednímu prostředku nápravy proti meritornímu rozhodnutí). K tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2002

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2004

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2008

sp. zn.

; z poslední doby pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2015

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2016

sp. zn.

, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2016

sp. zn.

či usnesení ze dne 2. 1. 2018

sp. zn.

.

10. Ústavní soud přisvědčil závěru vrchního soudu, který zdůraznil, že každý soudce musí být profesionál schopný unést i negativní důsledky své rozhodovací činnosti a jeho podjatost nemůže být limitována vnímáním úzké skupiny lidí, ať již přátelsky, profesně či příbuzensky spojené, a může být limitován pouze vztahem přímých účastníků řízení, který v posuzované věci není natolik úzký, aby vedl k závěrům o možném vyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci. Citovaná rozhodnutí soudů vyložil vrchní soud v souladu s argumentací státního zástupce v podané stížnosti, která je v souladu se současnou praxí soudů všech stupňů v podobných věcech a Ústavní soud na ně v podrobnostech odkazuje (bod 7 usnesení).

11. Ústavní soud opakuje, že ústavní stížnost proti procesnímu rozhodnutí o podjatosti zásadně není z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti přípustná a že stěžovatel není nijak zbaven možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti poslednímu opravnému prostředku po vydání konečného rozhodnutí ve věci samé, pokud podle jeho názoru k nápravě vad řízení ze strany obecných soudů v tomto dalším průběhu nedošlo.

12. Ústavní soud podotýká, že v souvislosti s trestním řízením byl stěžovatel účastníkem řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem a jsou mu známy podmínky řízení o ústavní stížnosti stanovené . Ústavní stížností stěžovatel brojil proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu (srov. k tomu usnesení ze dne 14. 6. 2016

sp. zn.

).

13. Z hlediska zásady subsidiarity ústavní stížnosti má stěžovatel zachovánu možnost materiálně se dále bránit proti jím pociťovaným porušením svých základních práv či svobod. To ostatně Ústavní soud stěžovateli vysvětlil již v usnesení specifikovaném v předchozím odstavci. Stěžovatel rovněž ani netvrdí, že by v jeho věci byl dán některý z důvodů pro výjimečné neodmítnutí ústavní stížnosti, u níž není splněna podmínka přípustnosti, dle .

14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2020

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj