Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2779/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kroupou, advokátem, sídlem Konečná 88, Vonoklasy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2020 č. j. -171, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2019 č. j. -146 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. září 2019 č. j. -122, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Nymburce, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), podle y, podle a y a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky, kterého se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 2. 4. 2019, kolem 1:00 hodin na náměstí 5. května v Poděbradech řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes Benz, ačkoliv před jízdou požil alkoholické nápoje. Při kontrole hlídkou Policie ČR a dechovou zkouškou provedenou přístrojem Dräger dne 2. 4. 2019 v 1:32 hodin bylo v jeho krvi zjištěno 1,72 ‰ alkoholu. Opakovaná dechová zkouška nebyla provedena, neboť stěžovatel nenadýchal dostatečný objem vzduchu a odběr krve odmítl. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu šedesáti denních sazeb v částce 1 000 Kč, tj. celkem 60 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stěžovateli stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců. Dále byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v délce trvání dva roky.

3. Stěžovatel podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, které Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl, když po přezkoumání věci neshledal v postupu okresního soudu žádné vady, pro které by rozhodnutí nemohlo obstát.

4. Následné dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť jeho dovolací námitky nebyly shledány opodstatněnými.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel zejména namítá nehodnocení z jeho pohledu zásadního důkazu, a to znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Podle závěrů znalce provedl stěžovatel celkově 21 dechových zkoušek, avšak pouze u jediné z nich poskytl dechový analyzátor číselnou hodnotu 1,72 ‰ alkoholu stěžovatele v krvi. Dále stěžovatel upozorňuje, že nebyl proveden důkaz záznamem kamerového systému na služebně Policie ČR, neboť tento byl v mezidobí smazán. Přitom tímto důkazem mohlo být ověřeno, zda byl stěžovatel skutečně, poté co byl kontrolován silniční hlídkou Policie ČR, pod vlivem alkoholu. Z práva na soudní ochranu vyplývá možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá účastník za potřebné a tomuto právu odpovídá povinnost soudu o nich rozhodnout, ale také - nevyhoví-li jim - v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V závěru stěžovatel shrnuje, že porušení základních práv spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení, protože jak okresní soud, tak i krajský soud "zásadním způsobem nezákonně zasahovaly do jeho práv, vytvářely konstrukce z fiktivních a nezákonným způsobem zajištěných důkazů, odmítaly obhajobou navržené důkazy, dotvářely děj průběhu událostí ... braly za prokázané ty výpovědi svědků (policistů), kteří v průběhu trestního řízení vypovídali účelově," kdy zejména důkazy o ovlivnění stěžovatele alkoholem se daly uspokojivě vysvětlit kamerovým záznamem, který však orgány činné v trestním řízení dle stěžovatele účelově nezajistily, a namísto toho se snažily alibisticky zkoumat funkčnost měřícího přístroje namísto toho, aby jej nechaly odborně přeměřit.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

8. Obecné soudy ve svých rozhodnutích náležitě vysvětlily, že ovlivnění stěžovatele alkoholem bylo dechovou zkouškou bez pochyb prokázáno; naměřil-li přístroj hodnotu jen jednou (tzn. měl k analýze dostatečný objem dechu stěžovatele po dostatečnou dobu) z celkových 21 pokusů, které identifikoval okresním soudem ustanovený znalec, pak to bylo dáno tím, že stěžovatel při měření dostatečně nespolupracoval (viz bod 15. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 8. usnesení krajského soudu). Měřicí přístroj byl přitom kalibrován a podle monitoringu před dechovými zkouškami stěžovatele i po těchto dechových zkouškách nevykazoval žádné chyby.

9. O opilosti stěžovatele svědčí i kamerový záznam pořízený při samotné silniční kontrole, kromě toho, že stěžovatel vrávoral [což podle něj bylo vyvoláno zdravotními obtížemi a rozvázanými botami (pozn. neupravený zevnějšek obecné soudy přičítaly právě ovlivnění alkoholem)], tak i nepřirozeně gestikuloval a ztrácel rovnováhu. Jeho ovlivnění alkoholem potvrdili i zasahující policisté, kteří ke stěžovateli nemají žádný (tedy ani negativní) vztah.

10. Skutečnost, že stěžovatel řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, byla podle Ústavního soudu spolehlivě prokázána, byť nemohl být proveden důkaz záznamem bezpečnostních kamer ze služebny Policie ČR, neboť ten byl smazán. Ovšem jak uvedeno shora, v řízení byl použit jiný kamerový záznam, z něhož lze ovlivnění stěžovatele alkoholem i ve spojení s ostatními důkazy spolehlivě dovodit.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu