Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2085/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jiřího Řeháka, advokáta se sídlem v Dobřichově, U Bažantnice 205, proti usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 25. května 2020a Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 10. března 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze Králové a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") přiznal stěžovateli - ustanovenému obhájci - odměnu za zastoupení 157 858 Kč (výroky I. - V.); ve zbytku 125 395 Kč návrh zamítl (výrok VI.). Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") napadené usnesení zrušil, znovu rozhodl a stěžovateli (I.) přiznal 175 580,77 Kč a (II.) ve zbývající částce 107 672,23 Kč návrh zamítl.

2. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), uvádí, že vyúčtoval náklady zastupování ve věci, v níž byl ustanoven obhájcem ex offo. Rozhodnutím soudu prvního stupně mu však byla přiznána jen část, stížnostní soud pak sice uznal k náhradě i další úkony - porady s klientem, ne však v celém stěžovatelem požadovaném rozsahu. Nebylo-li naplněno očekávání obhájce, zasáhl soud prvního stupně jeho práva zakotvená v a 36 odst. 1 d (dále jen " "). Nebylo ani respektováno právo jeho klienta na právní pomoc podle y a soud prvního stupně pominul i judikaturu Ústavního soudu [nálezy

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2005 (N 94/34 SbNU 277) či

sp. zn.

ze dne 4. května 2010 (226/10 Sb., N 102/57 SbNU 315)]. Vady nenapravil ani stížnostní soud, obě napadená usnesení jsou v rozporu s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod, a proto navrhuje jejich zrušení.

3. Stěžovatel brojí proti faktu, že obecné soudy při rozhodování o odměně za zastupování neuznaly všechny porady s klientem jako nezbytné pro naplnění účelu obhajoby. Podle stěžovatele se každá porada uskutečnila na základě požadavku obviněného, který byl seznámen s tím, že bude muset následně náklady na ně nahradit státu; přestože se tyto porady uskutečnily, 19 jich nebylo stěžovateli proplaceno. Stěžovateli tak byla přiznána náhrada 34 úkonů včetně 10 porad s obviněným. Soud prvního stupně svůj postup odůvodnil, odkázal přitom na judikaturu Ústavního soudu [usnesení

sp. zn.

ze dne 12. dubna 2007,

sp. zn.

ze dne 6. ledna 2016 či

sp. zn.

ze dne 19. září 2017 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz)]; zohlednil přitom efektivitu porad, následné úkony obhajoby i skutečnost, že u některých úkonů nebylo patrné, zda je obhájce neúčtoval dvakrát (například porada a převzetí obhajoby). U neuznaných porad pak nebyly přiznány ani související náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovné. Všechny tyto důvody soud prvního stupně srozumitelně a přehledně v odůvodnění svého usnesení vysvětlil. Stížnostní soud potvrdil závěry soudu prvního stupně, v případě tří porad stěžovatele s klientem však rozhodnutí změnil a náhrady přiznal.

4. Situace, kdy stěžovatel nesouhlasí s přiznanou náhradou, není sama o sobě způsobilá založit protiústavnost takového postupu obecného soudu. Je-li úkolem státu zajistit realizaci práva na obhajobu ( y) bez zbytečného odkladu a využije-li k tomu advokáty ex offo, nemůže rezignovat na účelnost nákladů, které mu v souvislosti s takovým zastupováním vzniknou, a to i s přihlédnutím k faktu, že jakkoliv se zpětně stát domáhá úhrady svých nákladů, nelze vždy zajistit jejich vrácení v plné výši. Nejde o vyvlastnění ( y), neproplatí-li stát některé úkony, které nepovažuje za efektivní. Stěžovateli nebylo upřeno právo na přístup k soudu ( y), neboť o jeho nároku rozhodoval soud, měl a využil možnosti opravného prostředku. Právo na právní pomoc v řízení před soudy nebylo ve vztahu ke stěžovateli nijak dotčeno; jako advokát - osoba práva znalá - se rozhodl domáhat svých nároků sám a poskytnutí právní pomoci nežádal. Odvozuje-li stěžovatel zásah do tohoto práva od faktu, že poskytoval právní pomoc obviněnému, konstatuje Ústavní soud, že takové právo se vztahuje právě jen na obviněného.

5. V postupu obecných soudů Ústavního soudu Ústavní soud nezjistil pochybení zkracující stěžovatele v jeho ústavně zaručených základních právech, ani že by napadená usnesení byla hrubě nepřiléhavá nebo že by vykazovala znaky svévole, či dokonce libovůle. Proto senát podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti dříve zrušenému usnesení soudu prvního stupně není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu