Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2166/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Soni Adamové, advokátky, sídlem Vysoké nad Jizerou 38, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2023 č. j. -2938, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené v d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v trestní věci odsouzeného J. D. (dále jen "odsouzený") vedené u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. stěžovatelka vystupovala na základě dohody o plné moci jako obhájkyně odsouzeného.

3. Z důvodu tíživé finanční situace odsouzeného podala stěžovatelka návrh, aby odsouzenému Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal právo na bezplatnou obhajobu. Soud tomuto návrhu vyhověl a usnesením ze dne 15. října 2021 č. j. 1 Nt 3109-79 odsouzenému právo na bezplatnou obhajobu přiznal.

4. Městský soud usnesením ze dne 13. února 2023 sp. zn. podle § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přiznal stěžovatelce jako obhájkyni za obhajobu odsouzeného odměnu a náhradu hotových výdajů (dále jen "náklady řízení") v celkové výši 75 250 Kč. Naopak návrh úhrady nákladů řízení ve výši 76 350 Kč zamítl, neboť je shledal neúčelnými.

5. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka podle § 141 a násl. trestního řádu stížnost k Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), v níž namítala, že městský soud nepostupoval správně, pokud jí nepřiznal náklady řízení za provedení části úkonů právních služeb, a sice porady s klientem. Stěžovatelka naopak uvedla, že je přesvědčena o účelnosti každé takové porady. Městskému soudu stěžovatelka rovněž vytýkala, že rozhodoval podle § 151 odst. 3 trestního řádu, ačkoliv v posuzované věci k ustanovení obhájkyně nedošlo, a soud měl podle jejího názoru postupovat podle § 151 odst. 6 ve spojení s § 151 odst. 3 téhož zákona.

6. Vrchní soud sice přisvědčil stěžovatelce, že městský soud pochybil a měl rozhodovat podle § 151 odst. 6 ve spojení s § 151 odst. 3 trestního řádu, avšak pochybení prvostupňového soudu nemělo v konečném důsledku vliv, protože soud při rozhodování o nákladech řízení, je-li přiznáno právo na bezplatnou obhajobu, postupuje podle § 151 odst. 6 trestního řádu přiměřeně, jako kdyby byl obhájce ustanoven. Vrchní soud se neztotožnil ani se všemi závěry městského soudu o přiznané výši nákladů řízení, zejména o účelnosti či neúčelnosti některých porad mezi stěžovatelkou a klientem. Část z nich, které městský soud určil jako účelné, prohlásil za neúčelné a naopak. Usnesení městského soudu ze dne 13. 2. 2022 vrchní soud proto zrušil, a o nákladech řízení rozhodl sám, nicméně přiznaná výše nákladů řízení se nezměnila.

II.

Argumentace stěžovatelky

7. S popsaným postupem vrchního soudu stěžovatelka nesouhlasí. V ústavní stížnosti uvádí, že její nárok na uhrazení nákladů řízení byl nepřípustně zkrácen o 76 350 Kč, čímž došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu za vykonanou práci per analogiam podle y.

8. Stěžovatelka namítá, že každá z porad s klientem byla učiněna k jeho výslovnému pokynu a jejich obsah se přímo týkal trestního řízení. Frekvenci porad s klientem považuje stěžovatelka za zcela odůvodněnou subjektivními potřebami klienta i objektivním stavem věci. Zdůrazňuje, že smluvně založený vztah mezí ní jako obhájkyní a klientem je nutno posuzovat odlišně od situace, kdy je jako obhájkyně ustanovena soudem. Za této situace je naopak stěžovatelka vždy obezřetná ke generování "zbytných" úkonů, zejména tedy ohledně frekvence návštěv klientů ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jako advokátka nemusí být zastoupena jiným advokátem [viz stanovisko pléna ze dne 8. října 2015 sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud opakuje, že ve své ustálené judikatuře zřetelně uplatňuje požadavek minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy soudů ( a y). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor.

11. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší námitku, že vrchní soud pochybil, pokud jí nepřiznal část nákladů řízení z důvodu neúčelnosti některých úkonů právních služeb, a sice porad stěžovatelky s klientem. Podle jejího názoru vrchní soud nezohlednil skutečnost, že obhajoba nevznikla konstitutivním rozhodnutím soudu, ale vznikla na základě dohody o plné moci. Proto měl podle jejího názoru soud účelnost jednotlivých úkonů právních služeb posuzovat odlišně s přihlédnutím k povaze smluvního vztahu mezi stěžovatelkou a odsouzeným. Podle § 151 odst. 6 trestního řádu ovšem platí, že odstavce 2 až 5 téhož ustanovení se přiměřeně užijí na rozhodování o výši nákladů řízení zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu, jako je tomu v posuzované věci, nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.

12. O povinnosti soudu zhodnotit, zda úkon právní služby nebyl z hlediska průběhu trestního řízení neúčelný, u rozhodování o návrhu ustanoveného obhájce, jsou-li dány podmínky nutné obhajoby, na přiznání nákladů řízení, jak sama stěžovatelka uvádí, nepanuje pochybnost (srov. např. usnesení ze dne 11. února 2020

sp. zn.

či ze dne 29. září 2020

sp. zn.

). Jestliže z § 151 odst. 6 trestního řádu plyne, že odstavce 2 až 5 téhož ustanovení se užijí přiměřeně, je nezbytné posoudit, zda bude soud hodnotit účelnost nákladů řízení i při rozhodování o nákladech řízení zvoleného obhájce odsouzeným, který má nárok na bezplatnou obhajobu.

13. Bylo-li odsouzenému soudem přiznáno právo na bezplatnou obhajobu, náklady řízení hradí stát. Je-li cílem posuzování účelnosti při rozhodování o návrhu ustanoveného obhájce na přiznání nákladů řízení, aby nedocházelo k nepřiměřenému a neodůvodněnému navyšování nákladů řízení, které jsou hrazeny státem, pak není důvod, proč by se tento postup neměl uplatnit ani za situace, kdy jsou náklady řízení hrazeny státem z důvodu přiznání práva na bezplatnou obhajobu, avšak odsouzený si obhájkyni zvolil. Ústavní soud proto uvádí, že posuzování účelnosti úkonů právních služeb bylo opodstatněné.

14. K samotnému odůvodnění, proč vrchní soud shledal úkony právních služeb v posuzované věci jako neúčelné, uvádí Ústavní soud následující. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. listopadu 2005

sp. zn.

). Náklady řízení by mohly nabýt ústavněprávního významu toliko za situace extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Ústavní soud ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připouští k věcnému posouzení pouze výjimečně.

15. Po seznámení se s obsahem napadeného rozhodnutí dospěl zdejší soud k závěru, že vrchní soud adekvátním způsobem vysvětlil důvody, pro které stěžovatelce v souladu s výše uvedenými východisky část nákladů řízení nepřiznal. Soud řádně odůvodnil, proč stěžovatelkou prezentované další úkony právních služeb (porady s klientem), co do počtu i jejich eventuální nezbytnosti, posoudil z hlediska účelnosti jako nedůvodné, respektive nadbytečné.

16. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2023

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu