Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2249/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Skácela, zastoupeného JUDr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -44 ze dne 1. června 2020, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci 24 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 4 514 Kč.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podrobně namítá, že podkladem pro rozhodnutí byla nesprávná přepravní kontrola, při níž nebyla uznána jeho jízdenka, a navíc mu byla vyměřena přirážka k jízdnému (pokuta), kterou uhradil ještě před podáním žaloby a která tak byla nesprávně podána o zaplacení částky 1524 Kč. Řízení v částce 1500 Kč bylo zastaveno, a přesto byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit jízdné s příslušenstvím a nesprávně i náklady řízení v plné výši.

3. Stěžovatel je přesvědčen, že nesprávné rozhodnutí nalézacího soudu je důsledkem nesprávného hodnocení důkazů neboť, uhradil-li přirážku k jízdnému ještě před podáním žaloby, neměla mu být přisouzena povinnost platit náklady protistrany v plné výši; žalobce nebyl zcela úspěšný - vzal-li zpět žalobu do částky 1500 Kč, měla být výše nákladů snížena. K tomu stěžovatel odkazuje například na nález

sp. zn.

ze dne 8. září 2009 (N 197/54 SbNU 429), podle kterého dosahuje rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ústavněprávní dimenze, porušuje-li postup soudu pravidla upravující řízení. Jelikož jde o bagatelní věc, zpochybňuje dále stěžovatel účelnost nákladů žalobce na právní zastoupení [viz nález

sp. zn.

ze dne 11. prosince 2014 (N 227/75 SbNU 533)]. Současně stěžovatel namítá, že podkladem pro řízení byla nesprávně provedená přepravní kontrola, neboť svoji jízdenku označil ještě před jejím provedením, a nikoliv až po oslovení revizorem. Stěžovatel proto namítá zásah do svých základních práv zakotvených v d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a navrhuje napadený rozsudek zrušit.

4. Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření soudkyně nalézacího soudu, která pouze odkázala na obsah vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. ; nebylo proto důvod takový odkaz zasílat stěžovateli k případné replice.

5. Ze spisu se podává, že stěžovatel dal pokyn k úhradě přirážky k jízdnému v pondělí 6. ledna 2020 a platba byla na účet žalobce připsána dne 7. ledna 2020; žaloba byla podána prostřednictvím právního zástupce ve středu 8. ledna 2020 v 10:03 hod a doručena do centrální elektronické podatelny téhož dne v 11:46 hod. V době uhrazení přirážky k jízdnému byl stěžovatel v prodlení (od 23. října 2019) a předžalobní výzva mu byla zaslána dne 19. prosince 2019. Nalézací soud nejprve žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem č. j. -6 ze dne 13. ledna 2020; po odporu stěžovatele ze dne 30. ledna 2020 vzal žalobce, s ohledem na výše uvedené okolnosti, zpět žalobu co do částky 1500 Kč (usnesení č. j. -18 ze dne 13. února 2020). Žalobce ve vyjádření k odporu stěžovatele vyjádřil s odkazem na komentářovou literaturu přesvědčení, že procesní zavinění na částečném zpětvzetí žaloby je na straně stěžovatele. Po vydání napadeného rozsudku stěžovatel požádal o vydání opravného usnesení - zrušení výroku (II) o náhradě nákladů, a naopak požadoval náhradu svých nákladů žalobcem; tento návrh nalézací soud usnesením č. j. -57 ze dne 25. června 2020 zamítl.

6. Jakkoliv to není z rozsudku nalézacího soudu přímo patrné, zjevně ve svém výroku o nákladech řízení vycházel z komentáře k , na který odkázal žalobce. Podle něj nálady řízení po zpětvzetí žaloby, byl-li dluh splněn před jejím podáním, nese žalobce. "Pokud se však doba podání žaloby a doba plnění přibližně překrývá (jedná se o rozdíl například hodin v neprospěch žalobce), a zároveň je žalovaný jakožto dlužník, tou dobou ve zjevném prodlení, měl by soud přiznat odměnu žalobci. I nejbdělejší žalobce si nemusí být vědom, že žalovaný zaplatil, v okamžiku, kdy vypravuje žalobu, a zejména si toho nemůže být v řádu hodin vědom jeho zástupce, pokud žalobu vypravuje on. Na druhou stranu dlužník v prodlení dobře ví, že pokud zaplatí pozdě (nota bene po výzvě podle ) a dostatečně s věřitelem nespolupracuje, může na něj být podána žaloba, přičemž náklady prodlení by měl nést právě on." (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R., a kol. , Komentář. 2., vydání Praha: C. H. Beck, 2017; str. 619 odst. 11). Nalézacímu soudu lze částečně vytknout, že tuto úvahu v odůvodnění nevyjádřil, ani na ni neodkázal, takové pochybení však není způsobilé zkrátit stěžovatele v jeho zaručených právech a založit důvodnost ústavní stížnosti. Jinými slovy řečeno, zaplacení přirážky k jízdnému stěžovatelem několik hodin před podáním žaloby, kdy o tom žalobce nemohl mít objektivně povědomí, v době, kdy byl v prodlení a byla mu doručena i předžalobní výzva, nezbavuje stěžovatele jeho procesního zavinění na zastavení řízení, k němuž by nedošlo, splnil-li by své závazky dříve.

7. Jakkoliv stěžovatel tvrdí, že průběh přepravní kontroly byl odlišný, a proto neměl vést k uložení sankce, měl tato svá tvrzení předestřít a prokázat v řízení před obecným soudem, který jediný je oprávněn posuzovat skutkový stav věci; neunesl-li v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, není Ústavní soud povolán k věcnému přezkumu rozhodnutí obecného soudu. Úkolem Ústavního soudu není přezkoumávat okolnosti přepravní kontroly; jeho zásah může přicházet v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, narušujících základní práva a svobody, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle. To v projednávané věci nenastalo a napadené rozhodnutí nalézacího soudu s veškerými z něj plynoucími důsledky, je důsledkem laxního přístupu stěžovatele k plnění smluvních povinností.

8. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení stěžovatel namítá, neznamená rozhodnutí odpovídající představě toho kterého účastníka řízení, ale zaručuje, že řízení proběhne podle předem stanovených pravidel, v nichž mu budou poskytnuta práva účastníka řízení, a je na něm, aby byl schopen jich využít a prokázat svou verzi líčené pře; neprokáže-li však svá tvrzení, nejde o porušení práva na spravedlivý proces ( Úmluvy) ani práva na přístup k soudu ( y).

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu