Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2268/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ireny Hosprové, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, sídlem Barrandova 1920/7a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2020 č. j. -197, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2019 č. j. -167 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. dubna 2019 č. j. -140, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených , , , a d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatelka se domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k němuž bylo přistoupeno žalovanou a které stěžovatelka odmítla převzít dne 27. 3. 2018. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl. Soud měl za prokázané, že se stěžovatelka dopustila jednání, pro které byl pracovní poměr ukončen (stručně řečeno udělení pokynu k přeúčtování uzavřené smlouvy pod svou sekci za účelem získání finančního bonusu za počet uzavřených smluv), a toto jednání shledal jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatelka namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly prokázáním vyčítaného jednání ani posouzením jeho závažnosti, ke kterému údajně přistoupily šablonovitě. Obvodní soud navíc nepřipustil účastnickou výpověď stěžovatelky, čímž jí údajně zamezil, aby byla před soudem slyšena. Výhrady má stěžovatelka i vůči hodnocení provedených důkazů, konkrétně výslechu svědkyně Vítové, kterou obvodní soud údajně bez dalšího shledal nedůvěryhodnou. Samotný rozsah provedeného dokazování poskytuje dle stěžovatelky jasný obraz o tom, že obvodní soud neposkytl stěžovatelce stejný prostor jako protistraně. Stěžovatelka závěrem brojí i proti usnesení Nejvyššího soudu, který se údajně s jejími námitkami dostatečně nevypořádal.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadených rozhodnutí je patrné, že většina stěžovatelčiných námitek vůbec neodpovídá skutečnosti. Obvodní soud se podrobně zabýval nejen tím, zda k jednání, pro které byl se stěžovatelkou ukončen pracovní poměr, došlo, nýbrž i tím, zda za konkrétních okolností věci toto jednání představuje zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Rozhodně nelze tvrdit, že by rozsudek nalézacího soudu byl "šablonovitý". Stejně tak se nelze ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, že obvodní soud shledal svědkyni Vítovou nevěrohodnou "bez dalšího". Naopak, soud úvahy, které ho k závěru o nevěrohodnosti její výpovědi vedly, detailně vysvětlil, a tyto úvahy následně stěžovatelce shrnul i odvolací soud.

Tvrdí-li stěžovatelka, že provedené dokazování svědčí o tom, že jí nebyl poskytnut stejný prostor jako protistraně, není tato námitka dostatečně konkrétní na to, aby z ní Ústavní soud mohl dovodit porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Z napadeného rozsudku obvodního soudu se podává, že soud zamítl návrhy na doplnění dokazování jak ze strany stěžovatelky, tak ze strany žalované, a svůj postup přesvědčivě odůvodnil.

Jde-li o neprovedenou účastnickou výpověď, je potřeba upozornit, že účastnická výpověď primárně neslouží k naplnění práva účastníka řízení být slyšen před soudem. Tohoto práva se účastník těší a vykonává ho bez ohledu na to, zda k účastnické výpovědi soud přistoupí, či nikoli. Odvolací soud ověřil, že stěžovatelce nebylo právo vyjádřit se k věci odpíráno a že ho náležitě využívala, což stěžovatelka - s výjimkou tvrzení o neumožnění účastnické výpovědi - relevantním způsobem nezpochybňuje. Důvody, pro které nebyla účastnická výpověď připuštěna, pak okresní soud dostatečně a v souladu s předestřel.

Konečně, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu shledává Ústavní soud dostatečné a odpovídající skutečnosti, že Nejvyšší soud rozhodoval o mimořádném opravném prostředku.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2020

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu