Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2491/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě, se sídlem Na Bělidle 7, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -22 ze dne 12. 8. 2020 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -18 ze dne 25. 6. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. I když označení ústavní stížnosti výslovně směřuje pouze proti usnesení krajského soudu, z jejího obsahu vyplývá, že stěžovatelka napadá i usnesení Nejvyššího správního soudu. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené d (dále jen " "). Dále podle stěžovatelky rovněž došlo k porušení a y.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka dne 19. 3. 2020 obdržela prostřednictvím datové schránky jako povinný subjekt ve smyslu , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), žádost o informace podle tohoto zákona. Žadatel se ve shora uvedené žádosti domáhal poskytnutí informace o celkovém počtu potvrzených nákaz koronavirem v jednotlivých obcích České republiky v rámci územní působnosti stěžovatelky.

3. Přípisem č. j. KHSMS 14013/2020/OV/OPaK ze dne 30. 3. 2020 stěžovatelka žadateli poskytla informace o počtu nakažených ve vztahu k okresům v Moravskoslezském kraji. Žadatel se následně dne 6. 4. 2020 bránil stížností na postup stěžovatelky při vyřizování žádosti o informace u nařízeného orgánu (v tomto případě Ministerstva zdravotnictví) podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Žadatel ve stížnosti uvedl, že mu nebyly poskytnuty ty informace, o které žádal, tedy o počtu nakažených podle obcí, nýbrž podle okresů v územní působnosti stěžovatelky. Ministerstvo zdravotnictví, jakožto nadřízený orgán, stěžovatelce přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne 12. 5. 2020, vyřídila žádost. Stěžovatelka tak učinila dne 26. 5. 2020.

4. V mezidobí žadatel dne 18. 5. 2020 podal správní žalobu proti nečinnosti stěžovatelky u Krajského soudu v Ostravě. Tuto žalobu pak následně dne 9. 6. 2020, tedy po vyřízení žádosti dle příkazu Ministerstva zdravotnictví, vzal žadatel zpět. Krajský soud v Ostravě řízení o žalobě proti nečinnosti stěžovatelky usnesením na základě výše uvedeného zpětvzetí zastavil a přiznal žadateli náhradu nákladů řízení ve výši 11 200 Kč, jež mu byla povinna nahradit stěžovatelka. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou následně Nejvyšší správní soud odmítl z důvodu podání kasační stížnost osobou zjevně neoprávněnou.

5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že spatřuje porušení , a y v porušení jejího práva na spravedlivý proces, a to zejména práva být slyšena. Krajský soud dle ní stěžovatelce nejprve stanovil lhůtu 1 měsíce pro vyjádření se k žalobě a postoupení správního spisu, a to ode dne následujícího po dni, kdy se stěžovatelka mohla s podanou žalobou prokazatelně seznámit (dne 4. 6. 2020 se stěžovatelka mohla s podanou žalobou prokazatelně seznámit a do 4. 7. 2020 tak běžela lhůta pro vyjádření se k ní). Fakticky však dle stěžovatelky již dne 30. 6. 2020 obdržela usnesení krajského soudu a ten tedy nevyčkal konce běhu jím poskytnuté procesní lhůty pro vyjádření se k podané žalobě, čímž stěžovatelce upřel její základní procesní právo vyjádřit se.

6. Stěžovatelka dále uvádí, že krajský soud zasáhl do jejího práva na věcné a právní posouzení skutkového stavu, neboť hodnotící proces provedl předčasně, dříve, než se mu dostalo všech informací o významných skutečnostech pro jeho rozhodnutí, a tím jednoznačně narušil rovnost účastníků.

7. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené . Podle je k podání ústavní stížnosti podle y oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

8. Již v usnesení ze dne 10. 2. 1998

sp. zn.

(U 10/10 SbNU 369) bylo vysloveno, že orgán veřejné moci může vystupovat pouze jako účastník řízení o ústavní stížnosti, nikoli jako stěžovatel. Následně ve stanovisku pléna ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. (ST 9/16 SbNU 372) k tomu bylo výslovně uvedeno: "Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle písm. d) y, jakož i , je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. [...] Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury." Tento závěr byl následně rozveden a potvrzen i v dalších rozhodnutích Ústavního soudu [např. usnesení ze dne 1. 2. 2002

sp. zn.

(U 5/25 SbNU 361) či ze dne 24. 11. 2008

sp. zn.

(U 11/51 SbNU 819), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

9. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že neposkytla-li stěžovatelka žadateli informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím v zákonné lhůtě, učinila tak ve vrchnostenském postavení vůči žadateli jakožto správní orgán. Proto i správní žaloba proti nečinnost stěžovatelky byla žadatelem podána jakožto proti správnímu orgánu uplatňujícímu svoji působnost ve veřejné správě, tj. jako orgánu veřejné moci.

10. Tento závěr je přitom třeba vztáhnout i na postavení stěžovatelky jako žalované v nyní posuzovaném řízení před správním soudem, a to i pokud jde o rozhodování o náhradě nákladů daného řízení (srov. usnesení ze dne 12. 5. 2015

sp. zn.

). Tím je v případě stěžovatelky ovšem z povahy věci vyloučena aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení (srov. shora citované stanovisko pléna sp. zn. ). Ústavní soud k tomu poznamenává, že pokud jde o aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti, stěžovatelka v tomto směru ve své ústavní stížnosti nic neuvádí.

11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka