Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 516/20

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaroslava Homolky, advokáta, se sídlem Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. -240 ze dne 8. 1. 2020 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. -229 ze dne 4. 12. 2019 ve spojení s návrhem na zrušení části ustanovení , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. -240 ze dne 8. 1. 2020 a usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. -229 ze dne 4. 12. 2019 byl porušen princip rovnosti ve spojení s právem stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle a 3 d. II. Tato rozhodnutí se ruší. III. Řízení o návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, ve slovech "jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", se zastavuje. IV. Návrh stěžovatele na zrušení ustanovení a ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení", se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení , , , a d (dále jen " "), jakož i zrušení části ustanovení , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , v platném znění, (dále jen " ").

2. Z napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Jihlavě rozhodl v rámci řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěné (a v usnesení blíže určené) osoby do zdravotního u a jejím dalším držení ve zdravotním u o odměně stěžovatele jako určeného opatrovníka. Okresní soud konkrétně stěžovateli přiznal za dva úkony právní služby mimosmluvní odměnu ve výši 800 Kč podle ustanovení bodu 2, , , g) a advokátního tarifu, dále náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč podle advokátního tarifu i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek ve výši 294 Kč podle ustanovení a , celkem tedy 1 694 Kč.

3. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, jemuž Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě nevyhověl a v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.

II.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítl neústavní postup při (dvojím) krácení odměny soudem jmenovaného opatrovníka. Podle něj neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby byla za stejnou práci poskytnuta odlišná odměna u soudem jmenovaného opatrovníka a opatrovníka zastupujícího účastníka řízení na základě plné moci. Poukázal přitom zvláště na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.) a na jeho nosné závěry, které považuje za přiměřeně použitelné i na nyní posuzovaný případ. Ustanovení advokátního tarifu podle jeho názoru porušuje mimo jiné též princip akcesorické rovnosti podle y ve spojení s y, podle něhož má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.

III.

5. Ústavní soud výjimečně nezaslal v záhlaví uvedeným soudům jako účastníkům řízení ústavní stížnost k vyjádření. Nynější věc jako jediná nebyla předmětem spojení dříve podaných a skutkově i právně obdobných (v zásadě shodných) ústavních stížností ke společnému řízení ve věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

(N 141/100 SbNU 546), neboť napadla později, než bylo v této věci vydáno spojovací usnesení. Přitom právě v naposledy uvedené věci již Ústavní soud poskytl soudům dostatečný prostor pro vyjádření se k podstatě stěžovatelovy argumentace, který soudy také náležitě využily. Za situace, kdy se ze spisového materiálu nyní souzeného případu nepodávají žádné relevantní odlišnosti oproti věcem spojeným ke společnému řízení, jež by odůvodnily nutnost (a smysluplnost) reakce na ně, Ústavní soud, veden zásadou hospodárnosti řízení, neshledal důvod pro takový postup. Stejně tak Ústavní soud k projednání a rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařídil ani ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.

IV.

6. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních rozhodnutí i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

7. Ústavní soud v mezidobí od podání ústavní stížnosti již rozhodl o výše zmíněných ústavních stížnostech stěžovatele, spojených ke společnému řízení, a to nálezem

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2020, s jehož závěry se už měli možnost všichni účastníci řízení seznámit. Ústavní soud v něm připomněl řadu svých nálezů [srov. nálezy ve věcech

sp. zn.

(N 3/98 SbNU 22; 28/2020 Sb.),

sp. zn.

(N 15/98 SbNU 116; 43/2020 Sb.) a

sp. zn.

(N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.)], v nichž se zabýval ústavní konformitou § 9 odst. 5 advokátního tarifu, stanovícího výši odměny advokátům ve funkci opatrovníků, a v nichž dovodil, že odměna stanovená pro advokáty jako opatrovníky vyjmenovaných skupin osob je protiústavní. Ústavní soud konkrétně poukázal na to, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu vycházelo z paušalizujícího a ničím nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování vyjmenovaných skupin účastníků řízení advokátem jako opatrovníkem. Na tyto závěry posléze navázal III. senát Ústavního soudu nálezem

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2020 (N 96/100 SbNU 134). V něm již posuzoval situaci, kdy tehdejšímu stěžovateli (advokátovi) byla přiznána odměna za výkon funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona o zvláštních řízeních soudních právě podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Z uvedeného je patrné, že tyto nosné závěry dopadají i na nyní posuzovanou věc, v níž soudy stanovily odměnu stěžovatele v postavení soudem jmenovaného advokáta podle zákona o zvláštních řízeních soudních, vykonávajícího opatrovnictví, podle § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Ústavní soud tedy neshledal důvod pro odchýlení se od závěrů vyslovených v citovaných nálezech.

8. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle ke zrušení napadených usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu v Jihlavě, které jsou ve svém dalším postupu vázány právním názorem vysloveným v tomto nálezu ( y).

9. Řízení o návrhu stěžovatele na zrušení části ustanovení advokátního tarifu Ústavní soud zastavil podle , protože toto ustanovení již bylo v dotčené části v mezidobí od podání ústavní stížnosti zrušeno, a to následkem kasačního zásahu provedeného nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 3. 3. 2020 (N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.).

10. Konečně Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele na zrušení části ustanovení a advokátního tarifu, který odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Ústavní soud se k problematice stanovení paušálního procentního snížení odměny podle advokátního tarifu již vyslovil v nálezu

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.), a sice tak, že obecné snížení (jak lze dovodit i z tamtéž citované judikatury Evropského soudu pro lidská práva) není bez dalšího rozporné se základními právy, neboť po advokátu lze požadovat, aby některé činnosti vykonával v přiměřeném rozsahu bez nároku na odměnu nebo za odměnu sníženou; rozhodné je, aby se tak nedělo diskriminačně, na základě nevhodných (svévolných) kritérií. I zde lze v podrobnostech na nosné důvody posledně citovaného nálezu, jakož i na odůvodnění vzpomínaného nálezu

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2020 (bod 16) zcela odkázat.