Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3273/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Jany Klucké Štěpánkové, advokátky, sídlem Školská 693/28, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Lukášem Kluckým, LL.M., advokátem, sídlem Pražského povstání 1985, Benešov, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -28 ze dne 4. září 2024 a usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. -21 ze dne 17. července 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a L. M. a nezletilých L. M. a S. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a a 3 d a y .

2. Usnesením Okresního soudu Praha-východ č. j. -6 ze dne 7. března 2024 byla stěžovatelka podle § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních jmenována opatrovnicí druhé a třetí vedlejší účastnice (nezletilých) pro řízení o schválení právního jednání za nezletilé. Při rozhodování o odměně stěžovatelky za zastupování nezletilých okresní soud vyšel z toho, že v uvedeném řízení, které bylo pravomocně skončeno dne 5. června 2024, stěžovatelka učinila úkony převzetí a přípravy věci a účasti na jednání před soudem dne 17. dubna 2024. Podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu za zastupování ve věcech péče soudu o nezletilé je tarifní hodnotou částka 5 000 Kč. Výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 odst. 3 advokátního tarifu činí 1 000 Kč. Stěžovatelka zastupovala dvě nezletilé, náležela jí tedy v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu odměna za úkon za každou z nezletilých ponížená o 20 % na částku 800 Kč. Okresní soud napadeným usnesením přiznal stěžovatelce odměnu za zastupování nezletilých za dva (společné) úkony právní služby (převzetí a příprava účast na jednání) odměnu ve výši 3 200 Kč (4 x 800 Kč), paušální náhradu výdajů za dva úkony ve výši 600 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty z částky 3 800 Kč ve výši 798 Kč, celkem 4598 Kč.

3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Namítala, že kromě převzetí zastoupení a účasti na jednání soudu je s ohledem na rozsah spisu samostatným úkonem i nahlížení do spisu dne 8. dubna 2024. Nesouhlasila také s určením tarifní hodnoty úkonu, podle judikatury Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 11. srpna 2020 (N 161/101 SbNU 126)] se podle ní mělo vycházet z částky odpovídající hodnotě dědického podílu klienta podle § 8 odst. 7 advokátního tarifu.

4. Krajský soud v Praze napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že za zastupování nezletilých v řízení o schválení právního jednání za nezletilé přiznal 6 897 Kč. Krajský soud souhlasil s námitkou stěžovatelky, že učinila za obě nezletilé v řízení tři úkony právní služby (tedy včetně nahlížení do spisu dne 8. dubna 2024). Neshledal však správnou argumentaci stěžovatelky ohledně aplikace § 8 odst. 7 advokátního tarifu na danou věc. Uvedl, že ve věcech zastupování nezletilého dítěte v řízení o schválení právního jednání je opatrovník jmenován podle § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a odměna opatrovníka je tak určena podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodu 3 advokátního tarifu. Ustanovení § 8 odst. 7 advokátního tarifu nelze aplikovat. Dodal, že § 9 odst. 5 advokátního tarifu by na danou věc nebyl aplikován, i kdyby nedošlo k jeho zrušení.

5. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které (dnes již zrušený) § 9 odst. 5 advokátního tarifu vycházel z paušalizujícího a ničím nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování určitých skupin účastníků (mimo jiné i v případě zastupování nezletilých podle zákona o zvláštních řízeních soudních) advokátem jako opatrovníkem. Tento závěr dopadá podle stěžovatelky i na nyní posuzovanou věc, v níž jí byla soudem stanovena odměna podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Takový postup obecných soudů považuje stěžovatelka za neústavní. Neshledává totiž žádný rozumný důvod pro to, aby byla za stejnou práci poskytnuta odlišná odměna soudem jmenovanému opatrovníku oproti opatrovníku zastupujícího účastníka řízení na základě plné moci. Stěžovatelka dále poukazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 24. září 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.) a na jeho nosné závěry, které jsou přiměřeně použitelné i na její věc. Doplňuje, že podle něj soudy postupují (např. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -1137 ze dne 3. března 2023).

6. Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, neboť povaha (jen procesní) soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku.

7. Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení, včetně rozhodování o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení a určování její výše, značně zdrženlivě. Je totiž třeba mít na zřeteli, že jde-li o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí nebo čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétní věci. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovovalo požadavkům procesní spravedlivosti obsaženým v hlavě páté y, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

8. Podstatou ústavní stížnosti je názor stěžovatelky, že obecné soudy měly při rozhodování o výši její odměny jako opatrovnice nezletilých vycházet z § 8 odst. 7 advokátního tarifu, nikoli z jeho § 9 odst. 2.

9. Stěžovatelka opírá svůj názor o judikaturu Ústavního soudu, která však na věc nedopadá. Pomíjí, že nezastupovala nezletilé v pozůstalostním řízení (zde by skutečně byla namístě aplikace § 8 odst. 7 advokátního tarifu), nýbrž pro řízení o schválení právního jednání za nezletilé, na které - stejně jako na všechny věci péče soudu o nezletilé - dopadá § 9 odst. 2 advokátního tarifu (a nejde vůbec o to, že stěžovatelka byla v pozici soudem ustanovené opatrovnice, stejná mimosmluvní odměna by se počítala i u jiného zastupujícího advokáta). Stěžovatelka obě tato řízení, tedy řízení o pozůstalosti po R. M. vedené okresním soudem pod sp. zn. ) a řízení zahájené na podnět soudního komisaře ke schválení právního jednání opatrovnic E. T., zastupující nezletilou L., a L. H., zastupující nezletilou S., v řízení o pozůstalosti (vedené okresním soudem pod sp. zn. ), zdá se, směšuje.

10. Poukazuje-li stěžovatelka na usnesení městského soudu sp. zn. , z něj je právě zřejmé, že soud opatrovníkovi za úkony, které vykonal v pozůstalostním řízení, přiznal postupem podle § 8 odst. 7 advokátního tarifu odměnu za jeden úkon ve výši 5 000 Kč, zatímco za úkony vykonané v opatrovnickém řízení o schválení dědické dohody přiznal odměnu za jeden úkon ve výši 1 000 Kč.

11. Napadená rozhodnutí nevybočují z u stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. prosince 2024

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu