Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2042/20

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Jiskry, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, směřující proti výroku V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2020, č. j. -22, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatel proti výroku V. shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená a d.

2. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní fakta.

3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") citovaným rozsudkem připustil změnu žaloby navrženou stěžovatelem v podání ze dne 21. 2. 2020 (výrok I.) a zastavil řízení v části, v níž se stěžovatel domáhal po žalované, společnosti AXA pojišťovna a. s., z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky ve výši 2 099 Kč (výrok II.). Obvodní soud dále rozhodl o úrocích z prodlení (výroky III. a IV.).

4. Ústavní stížností napadeným výrokem V. pak obvodní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 6 692 Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí o výši nákladů řízení, které má žalovaná uhradit, není správné, neboť obvodní soud stěžovateli nepřiznal náhradu za úkon právní služby jeho právního zástupce spočívající v první poradě s klientem. V odkazu na ustanovení , písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") uvádí, že "v případě smluvního zastoupení je převzetí a příprava zastoupení jedním samostatným úkonem [...] a první porada s klientem druhým samostatným úkonem." Stěžovatel podotýká, že jakkoliv se tento případ, související s výkladem podústavního práva, může jevit jako bagatelní, má ústavněprávní rozměr, neboť nepřiznání náhrady za první poradu s klientem představuje "masivně rozšířenou praxi mezi obecnými soudy", která je však dle jeho názoru chybná, což zakládá "potřebu existence sjednocující judikatury v této otázce".

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh dle ustanovení .

7. Z pohledu posouzení námitek stěžovatele je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí v tzv. bagatelní částce, čehož si je ostatně stěžovatel sám velmi dobře vědom. Ústavní soud dal přitom opakovaně najevo (srov. např. usnesení ze dne 29. 4. 2002,

sp. zn.

; ze dne 25. 8. 2004,

sp. zn.

; ze dne 18. 1. 2006,

sp. zn.

; ze dne 4. 4. 2007,

sp. zn.

; ze dne 8. 4. 2008,

sp. zn.

; veškerá tato judikatura je dostupná z: http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Za extrémní situace lze přitom považovat takové případy, v nichž by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily, nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy ze dne 19. 3. 2009,

sp. zn.

; ze dne 17. 3. 2009,

sp. zn.

; usnesení ze dne 11. 3. 2010,

sp. zn.

nebo nález ze dne 15. 2. 2012,

sp. zn.

a contrario).

8. Rovněž platí, že podle své ustálené judikatury při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo bylo porušeno jiné základní právo, případně byl dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry.

9. Pokud však Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatele důvody, pro které by bylo nezbytné zrušení napadeného rozhodnutí v bagatelní výši v otázce nákladů řízení, dospěl k závěru, že nebyla zjištěna žádná fakta hodná zvláštního zřetele ve shora uvedeném smyslu, která by teprve odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu.

10. Obvodní soud totiž svoje závěry o nákladech řízení dostatečně podrobně a přesvědčivě odůvodnil, resp. účelně vynaložené náklady stěžovatele v souladu s rozhodovací praxí a zákonnými normami specifikoval a vyčíslil (srov. rozsudek obvodního soudu, s. 3).

11. K argumentu stěžovatele, že převzetí a příprava právního zastoupení a porada s klientem jsou v případě zastoupení na základě smlouvy samostatnými úkony právní služby, se Ústavní soud již v minulosti vyjádřil a jeho závěry je zde tudíž možné v plné šíři ocitovat (srov. usnesení ze dne 14. 4. 2020,

sp. zn.

, bod 8): "Dovolává-li se stěžovatel použití § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a contrario, Ústavní soud doplňuje, že i přes zákonodárcem částečně odlišně zvolenou formulaci pro případ obhájce ustanoveného soudem, z níž stěžovatel správnost svých úvah dovozuje, je nutno setrvat na závěru, že jak první porada s klientem, tak převzetí a příprava zastoupení jsou neoddělitelně spjaty v jeden úkon, neboť si lze jen stěží představit, že by bylo možno efektivně převzít právní zastoupení bez (byť krátké a informativní) porady obhájce s klientem. Správnost právě řečeného, tedy že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, pak podtrhuje i znění § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, v němž je jako další úkon uvedena "další" porada s klientem přesahující jednu hodinu." Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl v tomto řízení výše vyslovený právní názor jakkoliv přehodnocovat.

12. Pokud stěžovatel poukazuje na - z jeho pohledu - nesprávnou a masivně rozšířenou praxi obecných soudů v otázce náhrady nákladů řízení, jež vyvolává potřebu vydání sjednocující judikatury, zcela přehlíží, že úkolem Ústavního soudu není sjednocování judikatury či výklad podústavního práva ve věcech, které nebyly dosud judikaturou vrcholných instancí vyřešeny. Toto je primárně úkolem Nejvyššího soudu (srov. ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) a Ústavní soud (zejména v oblasti hmotného práva) nemůže provádět korekci judikatury či provádět samostatně výklad podústavního práva. Úkol Ústavního soudu spočívá toliko v posuzování tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Pokud dané rozhodování obecných soudů na takovéto otázce postaveno není, není ani v jeho kompetenci do věci vstupovat. Ústavní soud nemůže obecně plnit roli náhradní instance v systému obecné justice, povolané ke sjednocování judikatury obecných soudů.

13. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu