Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1912/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. května 2020 č. j. -38 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2019 č. j. -34, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

1. Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se kasační stížností u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2019 č. j. -34, kterým nebylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání opomenutého účastníka řízení dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 11. 9. 2018 č. j. MMR-35531/2018-83/2272 zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky byla rubrikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu rovněž zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě namítá především to, že Nejvyšší správní soud své rozhodnutí neodůvodnil řádně a přezkoumatelně, když v bodě 22 napadeného rozsudku uvedl: "že stěžovatelka stále opakuje stejné námitky, což svědčí o jejich účelovosti a snaze zvrátit zamítnutí odvolání ve věci umístění vodovodní přípojky pro opožděnost". Z rozsudku Nejvyššího správního soudu nevyplynulo posouzení zásadní otázky, zda třicetidenní lhůta se na stěžovatelku jako účastníka řízení vztahovala a zda byla opomenutým účastníkem, s nímž stavební úřad v územním řízení vůbec nejednal. Nejvyšší správní soud jen v bodě 23 odkázal na rozsudek č. j. -22, kde se zabýval posouzením včasnosti stěžovatelkou podaného odvolání ve věci umístění vodovodní přípojky. Nejvyšší správní soud, stejně jako krajský soud ani žalovaný se k námitce stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti usnesení krajského úřadu nevyjádřily. Stěžovatelka tvrdila, že postupem správních soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle y, neboť dospěly k nesprávnému závěru, že se nepromíjí zmeškání úkonu.

II.

4. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí správních soudů zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud konstatuje, že namítané porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle y shledáno nebylo, neboť závěry Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; a to včetně odůvodnění napadeného rozsudku. Ústavní soud má za to, že pokud v nyní projednávaném případě Nejvyšší správní soud v bodě 20 aproboval závěry krajského soudu a podotkl, že v průběhu celého řízení stěžovatelka nevznesla žádnou konkrétní námitku rozporující užití věty první a dále v podrobnostech již jen odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, pak takový postup není ústavně nekonformní a nevykazuje znaky libovůle.

6. V tomto kontextu pak Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, v níž se vyjadřoval k požadavku na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako nedílné součásti práva na spravedlivý proces. Opakovaně přitom zdůraznil, že "rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu" s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" [viz nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005

sp. zn.

(N 3/36 SbNU 19), ze dne 30. 5. 2006

sp. zn.

(N 108/41 SbNU 349), ze dne 29. 1. 2007

sp. zn.

(N 16/44 SbNU 201) či ze dne 22. 9. 2009

sp. zn.

(N 207/54 SbNU 565); všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nalus.usoud.cz], respektive nevylučuje možnost odkázat na předchozí soudní rozhodnutí, které již všechny námitky a argumenty stěžovatelky reflektovalo.

7. Ústavní soud uzavírá, že úvahy obou správních soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y, a to včetně náležitého odůvodnění ve smyslu y.

8. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl - výrok I. S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení podle - výrok II. (srov. např. usnesení ze dne 28. 11. 2017

sp. zn.

, usnesení ze dne 14. 8. 2018

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2020

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu