Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1527/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Services of Serbin s. r. o., sídlem Pivovarská 2340, Frýdek-Místek, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020 č. j. -42, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018 č. j. -24 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2018 č. j. -13, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. Tomáše Bárty a 2. Petera Cimermana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), na veřejné projednání věci v její přítomnosti podle y, jakož i právo na účinný právní prostředek nápravy podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") pro zjevnou bezdůvodnost odmítl stěžovatelčin insolvenční návrh (výrok I), dále pak zamítl návrh prvního vedlejšího účastníka (dále jen "dlužník"), aby soud uložil stěžovatelce složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která mu hrozí nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a možnými opatřeními přijatými v jeho průběhu ve výši 3 000 000 Kč (výrok II), stěžovatelce uložil zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8 228 Kč (výrok III) a stěžovatelce vrátil zálohu složenou na náklady insolvenčního řízení 10 000 Kč (výrok IV).

3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením usnesení městského soudu ve výrocích I, III a IV potvrdil a rozhodl, že stěžovatelka a druhý vedlejší účastník jako (druhý) navrhovatel jsou povinni zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 114 Kč.

4. Proti tomuto usnesení brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud shora označeným usnesením odmítl. Dospěl totiž k závěru, že dovolání je zčásti subjektivně nepřípustné [ , 243c odst. 3 a (dále jen " ")], zčásti objektivně nepřípustné [ ] a zčásti - jde-li o samotné odmítnutí insolvenčního návrhu - je zjevně bezdůvodné ( ), protože v dalším insolvenčním řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. -21 byl zjištěn dlužníků úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, a že tudíž insolvenčním návrhem, jehož věcného projednání se stěžovatelka domáhá prostřednictvím podaného dovolání, by mohlo být dosaženo pouze takového výsledku, který již nastal.

II.

Stěžovatelčina argumentace

5. Stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší soud nerespektoval judikaturu Ústavního soudu [konkrétně nález ze dne 29. 11. 2016

sp. zn.

(N 224/83 SbNU 491)], když její dovolání odmítl pro bezpředmětnost, a znemožnil jí tak domáhat se náhrady škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a nevratně zkrátil lhůty pro určení neúčinnosti znevýhodňujících a zkracujících právních úkonů dlužníka podle až 242 . Nejvyšší soud pominul také otázku náhrady škody a jiné újmy podle , jakož i to, že ona nemůže uplatnit soudní poplatky a náklady řízení ve stávajícím insolvenčním řízení. Dále stěžovatelka namítá, že kdyby v dovolacím řízení nedošlo k průtahům, tato situace by nenastala.

6. Současně stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů nižších stupňů o bezdůvodnosti jí podaného návrhu. V této souvislosti poukazuje mj. na nové skutečnosti, které nastaly po skončení předchozího insolvenčního řízení, vedeného pod sp. zn. , přičemž tvrdí, že z jejího insolvenčního návrhu nelze vyčíst jasné a nezpochybnitelné údajné zneužití práv na úkor dlužníka, ale že je tomu právě naopak, obsáhle se vyjadřuje ke skutečnostem týkajícím se její pohledávky za dlužníkem, provádí vlastní interpretaci aplikovaných ustanovení s tím, že výklad vrchního soudu ve spojení s je nepřípustně extenzivní. Vzhledem k tomu, že důvod pro odmítnutí návrhu nebyl dán, je stěžovatelka názoru, že měl městský soud její návrh projednat, přičemž namítá, že tento soud rozhodl bez nařízení jednání a tyto vady neodstranil ani vrchní soud a že jí nebylo umožněno reagovat na vyjádření dlužníka, jímž bylo mj. skutkové tvrzení o šikanózní povaze insolvenčního návrhu. Má za to, že napadená usnesení jsou naprostým excesem.

7. K tomu stěžovatelka dodala, že proti napadenému usnesení vrchního soudu podala žalobu pro zmatečnost podle , o které dosud nebylo rozhodnuto, a že má obavu, že s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu bude její žaloba bez meritorního projednání "odklizena".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že není přípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

9. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

10. Pod pojmem "vyčerpání" nutno rozumět nejen podání procesního prostředku, ale i (vyčkání) rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o něm. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti napadenému usnesení k vrchnímu soudu podala žalobu pro zmatečnost, a to z důvodu uvedeného v , v níž dílem uplatnila tytéž námitky jako v ústavní stížnosti. Z ústavní stížnosti ani z insolvenčního rejstříku však neplyne, že by o této žalobě již bylo rozhodnuto (srov. i ). Soudní řízení v dané věci dále probíhá, přičemž Ústavní soud by mohl do něho zasáhnout pouze za splnění podmínek stanovených v .

11. Stěžovatelka se však postupu podle tohoto ustanovení nedomáhá, a ani ve vztahu k němu žádné konkrétní skutečnosti v ústavní stížnosti neuvádí. Argumentuje totiž pouze obavou, že její žaloba pro zmatečnost bude bez meritorního projednání "odklizena". Z hlediska uvedeného ustanovení jednak nejde o relevantní tvrzení, jednak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší jakkoliv předjímat, jak bude v řízení o této žalobě rozhodnuto; jestliže stěžovatelka nepovažovala tento procesní prostředek za "efektivní", mohla se s příslušnou argumentací na Ústavní soud obrátit přímo, tedy aniž by jej uplatnila, za současné situace však nezbývá než vyčkat skončení daného soudního řízení.

12. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2020

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj