Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1139/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Skupy, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 3, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020 č. j. -159, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 17. 4. 2020 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Namítá, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

3. Z ústavní stížnosti stěžovatele, jakož i z poučení o opravných prostředcích uvedeného v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně, se podává, že proti němu lze podat dovolání, což stěžovatel rovněž učinil. Stěžovatel totiž sám uvádí, že ústavní stížnost podává "z procesní opatrnosti", a to konkrétně proti nákladovému výroku. Podal-li tedy stěžovatel ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jeho náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Ústavní soud přitom opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že za takových okolností nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, a to s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti.

4. V souvislosti s tím je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn jakkoliv předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž uvedené platí též v rovině nákladového výroku rozhodnutí dovolací instance. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. V případě, že by návrhu na zrušení usnesení odvolacího soudu nevyhověl Nejvyšší soud, bude mít stěžovatel i nadále otevřenu cestu k podání ústavní stížnosti. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné (k tomu srov. též např. usnesení

sp. zn.

nebo usnesení

sp. zn.

).

5. Nad rámec uvedeného Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že stěžovatel tento postup - tedy souběžné uplatnění jak ústavní stížnosti, tak i dovolání - nevolí poprvé. Ústavní soud se již obdobnou ústavní stížností stěžovatele zabýval například v usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 9. 2014 či

ze dne 11. 5. 2015. V obou citovaných rozhodnutích bylo stěžovateli náležitě vyloženo, z jakých důvodů byla ústavní stížnost, podaná dříve, než byly vyčerpány všech řádné i mimořádné opravné prostředky, Ústavním soudem pro nepřípustnost odmítnuta. Současně Ústavní soud opakuje, že nemá ani v této věci důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.

6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj