Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 707/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti evidované právnické osoby Římskokatolická farnost Záboří nad Labem, sídlem náměstí Komenského 84, Týnec nad Labem, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem, sídlem Zelená 267, Pardubice, proti výroku I. a III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2019 č. j. -548, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) obce Záboří nad Labem, sídlem Školní 164, Záboří nad Labem, a 2) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") stěžovatelka napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení , a y a jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka je oprávněnou osobou podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, a u Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen " ") se žalobou ze dne 30. 12. 2015 domáhala určení, že vedlejší účastnice 2) je vlastnicí několika pozemků. rozsudkem ze dne 11. 7. 2019 č. j. -518 žalobě vyhověl (výrok I.) a přikázal vedlejší účastnici 1) zaplatit stěžovatelce 694 331,63 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.), přičemž tarifní hodnotu úkonů určil podle hodnoty předmětných pozemků jako 3 264 764 Kč. Nepodílela-li se vedlejší účastnice 2) na sporu a její účastenství vyplývá přímo ze zákona, využil svoje moderační oprávnění a povinnost nahradit část nákladů řízení ji neuložil (výrok III.).

3. K odvolání vedlejší účastnice 1) Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem výrokem I. změnil výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že přikázal vedlejší účastnici 1) zaplatit stěžovatelce 62 379 Kč jako náhradu nákladů řízení před . Výrokem II. potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci samé a výrokem III. přikázal vedlejší účastnici 1) zaplatit stěžovatelce 10 619 Kč jako náhradu nákladů řízení před krajským soudem. Podle krajského soudu není hodnota předmětných pozemků dostatečně doložena, obsahuje-li spis toliko titulní stranu a dvě další strany znaleckého posudku o ceně pozemků předloženého vedlejší účastnicí 1), a určil proto tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč podle ve spojení s vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Navíc uvedl, že jím zvolené řešení odpovídá povaze řízení, počtu úkonů a spravedlivému uspořádání práv účastníků.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka nesouhlasí s určením výše tarifní hodnoty úkonu právní služby podle shora citovaných ustanovení advokátního tarifu a trvá na tom, že měla být určena prostřednictvím hodnoty předmětných pozemků, jež byla po celou dobu řízení mezi účastníky nesporná. Shora uvedený znalecký posudek nechala vypracovat stěžovatelka, resp. "jí nadřízené Biskupství královehradecké" a vedlejší účastnice 1) jej toliko založila do soudního spisu, neboť uplatňovala svoje náklady právního zastoupení. Napadený rozsudek krajského soudu je proto v této části projevem libovůle. Určil-li krajský soud tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč též pro odvolací řízení, ze stejných důvodů napadá též výrok o jeho nákladech.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a představuje závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 21. 3. 2006 (N 65/40 SbNU 647)]. V nyní posuzovaném případě důvody pro zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů dány nejsou.

8. Ústavní soud se ve své judikatuře nyní posuzované problematice opakovaně věnoval a dovodil, že § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu je ustanovením speciálním k § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, přičemž jeho znění počítá s použitím § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu i ve vztahu k věcem ocenitelným. Ústavní soud dovodil, že postup, kdy civilní soudy upustí od zjištění hodnoty předmětu řízení z důvodu nepoměrných obtíží s tím spojených a určí odměnu za úkony právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, je zásadně přípustný [např. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 3. 2014, nález

sp. zn.

(N 87/87 SbNU 71) ze dne 17. 10. 2017 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2020; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

9. Zaprvé, v nyní posuzované věci si lze představit i takový výklad pojmu "nepoměrné obtíže", který by zohlednil okolnost, že znalecký posudek již byl součástí spisu (byť jen jeho některé části). Lze alespoň polemizovat, zda soud nemohl přinejmenším upozornit stěžovatelku na svoje pochybnosti o vypovídací hodnotě části znaleckého posudku a dát jí možnost předložit dokument, který zřejmě má k dispozici. Zadruhé, krajský soud se s výkladem pojmu "nepoměrné obtíže" nevypořádal, odkázal-li toliko na chybějící části znaleckého posudku jako na nedostatečný podklad. Úvaha nad možnými postupy a proč by případně představovaly takovou překážku, aby došlo ke snížení náhrady nákladů oproti rozhodnutí okresního soudu o více než 600 000 Kč, zcela chybí.

10. Navíc je zřejmé, že krajský soud podle svých vlastních slov posuzoval, zda lze výslednou částku považovat za spravedlivou. S jeho názorem se Ústavní soud ztotožňuje. Avšak zamýšlel-li učinit svoje rozhodnutí o nákladech řízení podle jím zmíněných hledisek (viz bod 3 shora), mohl využít své moderační oprávnění podle , , ve znění pozdějších předpisů, a výslednou částku snížit z důvodů zvláštního zřetele hodných.

11. Přesto však Ústavní soud neshledal v nyní posuzované věci porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu totiž vyplývá, že ne každé pochybení soudu má v celkovém kontextu všech ve věci relevantních okolností ústavněprávní rozměr (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 1. 2020, bod 5, či usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 4. 2019, bod 17). Rozhodování o nákladech řízení nadto většinou intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody nedosahuje, přestože se může citelně dotknout některého z účastníků řízení [nález

sp. zn.

ze dne 28. 5. 2013 (N 95/69 SbNU 457), bod 13].

12. Zaprvé, jak bylo shora uvedeno, Ústavní soud souhlasí, že výsledná částka přiznaných nákladů řízení odpovídá povaze řízení o určení vlastnického práva a počtu právních úkonů, a výsledek rozhodování o nákladech řízení proto nelze považovat za nespravedlivý. Zadruhé, Ústavní soud si je vědom složité situace obecných soudů, které jsou nuceny aplikovat právní předpis, který do značné míry neodpovídá potřebám soudní praxe [viz nález

ze dne 19. 12. 2017 (N 230/87 SbNU 763), bod 27, či usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 5. 2019, bod 11]. Lze rovněž odkázat na obiter dictum obsažené v bodě 14 nálezu

sp. zn.

ze dne 17. 10. 2017 (N 187/87 SbNU 71), v němž Ústavní soud upozornil na problémy s rozhodováním o nákladech řízení spojené. S ohledem na výše uvedené však Ústavní soud důvody pro kasační zásah neshledal.

13. Ústavní stížností napadené rozhodnutí proto nepředstavuje zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu