Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1106/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2020 č. j. -186, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 4. 2020, navrhl stěžovatel, který je advokátem, částečné zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a na respektování jeho osobnosti a cti.

2. Stěžovatel se žalobou proti státu domáhal konstatování porušení jeho práva na ochranu osobnosti v žalobě blíže specifikovaným výrokem soudce a zaplacení částky 500 000 Kč jako zadostiučinění za toto porušení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 12. 2018 č. j. -156 byly zamítnuty jak návrh na konstatování porušení práva (výrok I.), tak nárok na zaplacení žalované částky (výrok II.), a rozhodnuto o povinnosti stěžovatele zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 2 100 Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 14. 1. 2020 č. j. -186 tak, že odvolací řízení v rozsahu, ve kterém odvolání směřovalo proti výroku II. rozsudku obvodního soudu, zastavil (výrok I.) a rozsudek obvodního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok II.). Stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 600 Kč na nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, což osvědčil kopií doručenky datové zprávy. Současně požádal Ústavní soud o prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti podle ve spojení s , neboť v průběhu podstatné části lhůty byl vážně nemocný chřipkou, která mu bránila být ve věci činný. Dále uvedl, že ústavní stížnost považuje za přípustnou, a to přestože byl městským soudem údajně nesprávně poučen o možnosti podat dovolání.

4. Ústavní soud posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené . V této souvislosti konstatoval, že ústavní stížnost je podle nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel totiž proti výroku II. rozsudku městského soudu nepodal dovolání za podmínek uvedených v .

5. I kdyby však ústavní stížnost byla přípustná, Ústavní soud by ji musel shledat opožděnou. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Stěžovatel uvádí, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, a tudíž posledním dnem pro podání ústavní stížnosti bylo pondělí 30. 3. 2020. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost podal po uplynutí této lhůty. Ústavní soud zároveň nemůže rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty podle ve spojení s . Ustanovení jednoznačně stanoví následek zmeškání lhůty, aniž by vytvářel jakýkoli prostor pro odlišné posouzení [usnesení ze dne 26. 1. 1996

sp. zn.

(U 1/5 SbNU 545)].

6. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti, a to jednak podle pro nepřípustnost, jednak podle pro její opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2020

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj