Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1141/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti V. Š., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Beerem, advokátem, sídlem Obrněné brigády 20/20, Cheb, proti V. výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2020 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2020 č. j. -945, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských prvá a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a dále princip rovnosti stran zakotvený v y.

2. Stěžovatel se domnívá, že jde o věc naléhavou ve smyslu , a proto požádal vzhledem k důležitosti věci o přednostní projednání jeho ústavní stížnosti.

3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") byla na stěžovatele podána obžaloba pro podezření ze spáchání zločinu vraždy podle , . V průběhu řízení stěžovatel podáním ze dne 10. 1. 2020 vznesl námitku podjatosti celého senátu. Krajský soud usnesením ze dne 29. 1. 2020 rozhodl, že předseda senátu Mgr. Jan Hostaš a přísedící Ing. Jan Štolba a Mgr. Jana Barbora Pirasová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené pod sp. zn. .

4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") V. výrokem usnesení ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. zamítl podle , o trestním řízení soudním (dále jen " ").

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel považuje výklad provedený vrchním soudem za příliš formalistický, neboť soud měl posuzovat i postupy a vedení řízení soudcem a přísedícími. Jen takový přístup by zajistil tzv. rovnost zbraní, které v jeho případě soud brání za situace, kdy při nepříznivém zdravotním stavu mu neumožňuje uplatňovat v celém rozsahu jeho práva.

6. Poté stěžovatel uvádí, že si je vědom usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020

sp. zn.

(pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jímž byla odmítnuta jeho předchozí ústavní stížnost týkající se podjatosti předsedy senátu. Stěžovatel se nemůže ztotožnit s názorem Ústavního soudu, podle něhož sice nelze podat žádný opravný prostředek proti rozhodnutí vrchního soudu, ale že bude moci námitky o tvrzené podjatosti vznášet v opravných prostředcích proti rozhodnutí ve věci samé. Připomíná, že se svými podáními a námitkami činěnými v rámci hlavního líčení snaží upozornit na podjatost senátu, který podle jeho názoru není nestranným a nezávislým. Sděluje, že činí zoufalé kroky (trestní oznámení na znalce, na neznámého pachatele), a to proto, že již neví, jakým způsobem se má domoci svých ústavně zaručených práv. K tomu dodává, že konečným rozhodnutím ve věci bude rozhodnutí odvolacího soudu, resp. dovolacího soudu. Odvolacím soudem bude vrchní soud, který se již jeho námitkami zabýval, dovolací soud bude řešit dovolací důvody podle § 256b odst. 1 písm. b) trestního řádu, který zřejmě na tento případ nedopadá, protože o vyloučení či nevyloučení senátu již bylo rozhodováno. Proto opětovně žádá, aby se věcí zabýval přímo Ústavní soud.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud podle posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , avšak ústavní stížnost je nepřípustná.

8. Ústavní stížnost podle písm. d) y je procesním prostředkem k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Z , 3 a 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen procedurální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V návaznosti na uvedený princip subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je konstruováno zásadně jako řízení o přezkumu věcí pravomocně skončených.

9. Z obsahu usnesení vrchního soudu se podává, že proti napadenému V. výroku tohoto usnesení není stížnost přípustná. Nadále však zůstává stěžovateli zachována možnost, na kterou byl již upozorněn v usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, podat opravné prostředky proti rozhodnutím, jež budou vydána ve věci samé, a v nichž bude moci uplatnit i námitky o tvrzené podjatosti senátu krajského soudu. Čtvrtý senát Ústavního soudu neshledal důvod, aby se odchýlil od své konstantní judikatury (viz např. usnesení ze dne 15. 2. 2018

sp. zn.

, v něm odkazovaná rozhodnutí, jakož i řadu dalších) vycházející ze závěru, že podobná rozhodnutí nejsou způsobilá být předmětem ústavněprávního přezkumu.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh nepřípustný. O stěžovatelově návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj