Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 757/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Romana Berbra a Dagmar Damkové, zastoupených Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, 253 01 Chýně, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -519 ze dne 17. 10. 2019 takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí ve výrocích pod body II a III, jimiž mělo být porušeno zejména jejich právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl. d.

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovými prostředky se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu ustanovení přitom není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydal-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižšímu soudu.

Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž po pravomocném skončení věci posuzuje, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. To platí i tehdy, jestliže stěžovatelé v dané věci podali dovolání, čímž zahájili dovolací řízení, které je nadáno potenciálem vyvolat meritorní rozhodnutí, případně s kasačními účinky, a tím i způsobilostí dosíci obdobné nápravy, kterou stěžovatelé sledují současně podanou ústavní stížností proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Mají-li tedy stěžovatelé za to, že k porušení jejich základního práva došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale také výrokem o nákladech řízení, přičemž proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podali dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle , pak je s ohledem na zmíněné oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení (případně o nákladech řízení nově rozhodnout) takovéto dovolání procesním prostředkem, který zákon stěžovatelům poskytuje k ochraně jejich práv ( ), právě i ve vztahu k nákladových výrokům. V tomto ohledu není podstatné, že dovolání toliko proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení by takovýmto procesním prostředkem nebylo, neboť by podle nebylo přípustné.

Jak ostatně již Ústavní soud dal najevo v řadě svých rozhodnutí, ukáže-li se však posléze, že dovolání nebylo efektivním opravným prostředkem kupříkladu proto, že bylo shledáno nepřípustným z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, Ústavní soud nově podanou ústavní stížnost v zákonné lhůtě po rozhodnutí dovolacího soudu projedná, neboť není přijatelné, aby (zjednodušeně řečeno) prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou pak jako "opožděnou". Z odmítnutého dovolání mohou vyvstat nepříznivé důsledky jen v případě, že podat dovolání bylo obligatorní (aby bylo vyhověno požadavku zakotvenému v ), avšak stěžovatel tak učinil procesně vadně (kupř. opožděně), což je nutno postavit naroveň situaci, kdy dovolání nepodal vůbec (srov. usnesení Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

nebo

sp. zn.

).

S ohledem na řečené tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2020

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj