Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 334/20

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem Spálená 92/21, Praha 1, proti nařízení výkonu ochranného léčení ambulantního Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Berouně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 1. 2020, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného opatření Okresního soudu v Berouně s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle d, y, y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným opatřením byl nařízen výkon ochranného léčení ambulantního protialkoholního na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. .

3. Stěžovatel napadenému rozhodnutí vytýká zejména to, že mu nebylo doručeno a dozvěděl se o něm jen z nahlédnutí do trestního spisu, že není zřejmé, zda platí nařízení výkonu ze dne 9. 12. 2019 či ze dne 30. 12. 2019 a že pro nařízení výkonu ochranného léčení nebyl žádný důvod. Bylo rozhodnuto toliko na základě znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, který je z počátku roku 2018, tedy je neaktuální. Nebyly splněny ani náležitosti § 351 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V jiné trestní věci přitom byl na stěžovatele vypracován znalecký posudek ze stejného odvětví, v němž znalec nařízení ochranného léčení nenavrhl. Stěžovatel se přitom již dobrovolně podrobil protialkoholní léčbě. Nařízení výkonu ochranného léčení je tak nepřiměřené.

4. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Dle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

6. Řízení dle písm. d) y (dále jen " ") o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].

7. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

8. O takovou situaci jde i ve stěžovatelově případě. Stěžovatel touto ústavní stížností brojí proti opatření, jímž byl nařízen výkon jeho ambulantního ochranného léčení s tím, že již tímto opatřením bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Nařízení ochranného opatření je ovšem toliko organizační rozhodnutí sui generis, jímž se zajišťuje u příslušného zařízení možnost jeho výkonu. Práv a svobod stěžovatele se však bezprostředně nedotýká, neboť ze samotného tohoto opatření mu žádné povinnosti nevznikají. Povinnost podrobit se ochrannému léčení vyplývá totiž již z rozsudku, jímž bylo toto ochranné opatření uloženo. Po nařízení jeho výkonu, což je procesní úkon soudu vůči provozovateli zařízení, v němž má být ochranné opatření vykonáno, je pak třeba osobě, která je má vykonat, doručit výzvu k nástupu do něj (srov. ŠKVAIN, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3980). Teprve až na základě této výzvy je dotčená osoba povinna do výkonu ochranného léčení nastoupit.

9. Pokud pak taková osoba má za to, že výkon ochranného léčení není namístě, neboť pominuly důvody jeho nařízení, dle § 352 trestního řádu má možnost podat návrh na upuštění od výkonu ochranného léčení. Tento návrh je však ve smyslu účinným procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je totiž přinejmenším způsobilý docílit toho, že povinnost podrobit se ochrannému léčení stěžovateli zanikne, aniž by musel s jejím výkonem byť začít.

10. Stěžovatel přitom netvrdil ani neprokazoval, že by mu byla doručena výzva k nástupu do výkonu ochranného léčení či že by využil postupu dle § 352 trestního řádu. Stěžovatelova ústavní stížnost je tedy návrhem nepřípustným ve smyslu . Stěžovatel přitom neuvedl nic, co by ve smyslu umožňovalo projednání jeho věci přesto, že podmínka přípustnosti splněna nebyla.

11. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh nepřípustný dle , neboť před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává, a Ústavní soud v jeho věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2020

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu