Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 418/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Heleny Jandové a 2) Jakuba Jandy, obou zastoupených JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2017 č. j. -118, , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2019 č. j. -407 s usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019 č. j. -417, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdili, že bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). V ústavní stížnosti navrhovali, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud"), Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") a Nejvyššího soudu.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že ústavní stížnost stěžovatelů směřuje proti rozhodnutí obecných soudů o žalobě na vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka JUDr. Ing. Jaroslavy Jandy, LL.M., Ph.D. Krajský soud shora označeným usnesením řízení o žalobě stěžovatelů zastavil poté, co stěžovatelé, přes výzvu soudu, neuhradili soudní poplatek.

3. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že v mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jiným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. 10. 2017 rozhodnuto o návrhu stěžovatelů na osvobození od soudního poplatku; žádosti nebylo vyhověno a rozhodnutí bylo potvrzeno též odvolacím soudem (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017 č. j. -173). Dále uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže stěžovatele k zaplacení soudního poplatku vyzval a po uplynutí lhůty řízení zastavil. Stěžovatelé nadto podle zjištění soudu soudní poplatek neuhradili dodatečně, tj. v době do rozhodnutí o odvolání.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl. Předně zdůraznil, že dané rozhodnutí se netýká posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Poté pouze doplnil, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k otázce postupu soudů při neuhrazení soudních poplatků a dovolání stěžovatelů proto nelze považovat za důvodné.

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti provádí rekapitulaci insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi JUDr. Ing. Jaroslavu Jandovi, LL.M., Ph.D. a zpochybňují postup insolvenční soudkyně při soupisu majetku do konkurzní podstaty. Jejich jediná ústavněprávní argumentace spočívá v tvrzeném porušení základního práva na spravedlivý proces a námitce, že odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně "provedl výklad zákona, který je v rozporu s požadavky ústavního pořádku na jeho rozhodovací činnosti. Odvolací soud rozhodoval (pozn. podle stěžovatelů) formalisticky, stejně jako soud odvolací."

6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 9. 1996 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. O takový případ se v projednávané věci nejedná.

8. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že předmětná ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jestliže stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatňují námitky proti postupu insolvenčního soudu v insolvenčním řízení, není možné se jimi v rámci nyní posuzované věci zabývat. Z týchž důvodů Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí soudu o (ne)naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Mimo to Ústavní soud opakovaně upozorňuje, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť by šlo o nepřípustnou ingerenci do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů.

9. Z pohledu Ústavního soudu nic nesvědčí o tom, že by se obecné soudy v rámci svého postupu v této konkrétní posuzované věci, tedy při rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, dopustily jakéhokoliv pochybení. Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily - s ohledem na jejich povahu - dostatečným a přezkoumatelným způsobem. Podstatou ústavní stížnosti proto zůstává polemika stěžovatelů spočívající v jejich nesouhlasu s postupem insolvenčního soudu v insolvenčním řízení, kdy se domáhají přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem. K tomu však není Ústavní soud povolán.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu