Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1611/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CZ IZOLACE, s. r. o., se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Štěpánem Šťastníkem, Olomoucká 153/25, Opava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019 č. j. -52, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018 č. j. -60 a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 00744-31/2018-ERU, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen ""), právo podnikat zaručené y a právo na ochranu vlastnického práva zaručené y.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka se u Energetického regulačního úřadu domáhala rozhodnutí, že společnost ČEZ Prodej, a. s., není oprávněna přestat stěžovatelce dodávat sjednané množství silové elektřiny a musí zajistit distribuci elektřiny a systémové služby dle dříve uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí VVN a VN, a dále že společnost ČEZ Distribuce, a. s., není oprávněna přerušit distribuci elektřiny do odběrného místa stěžovatelky. Energetický regulační úřad stěžovatelčin návrh posoudil jako zahájení sporného řízení o omezení dodávek, resp. distribuce elektřiny z důvodu neoprávněného odběru nebo neoprávněné distribuce podle , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a rozhodnutím ze dne 17. 4. 2018 č. j. 00744-19/2018-ERU návrh zamítnul. Stěžovatelčin rozklad proti rozhodnutí Rada Energetického regulačního úřadu v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla.

3. Stěžovatelka proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu brojila žalobou ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelčinu žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že spor podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona je sporem soukromoprávní povahy, který je veden mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, věcně příslušnými pro posouzení žaloby proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu jsou proto soudy civilní. Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl kasační stížnost proti usnesení krajského soudu. K argumentaci krajského soudu doplnil, že energetický zákon je sice prostředkem veřejnoprávní regulace energetických odvětví, jejichž přirozený potenciál k deformaci pravidel hospodářské soutěže a tendence k vytváření negativních externalit vedou k nutnosti státu vrchnostensky zasahovat do jinak svou podstatou soukromoprávních vztahů zúčastněných osob, v § 17 odst. 7 písm. a) citovaného zákona však zákonodárce výslovně Energetickému regulačnímu úřadu svěřil rozhodovací pravomoc v rámci soukromoprávních vztahů, v nichž vystupuje v roli nezávislého arbitra sporů mezi podnikateli v energetice a jejich zákazníky, a nikoli ve vrchnostenském postavení. Spor o přerušení distribuce elektřiny a s tím související otázka platnosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny je sporem soukromoprávní povahy, neboť vyplývá ze smluvního vztahu dvou soukromoprávních subjektů. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posuzované řízené bylo vedeno podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, přičemž tato skutečnost nebyla stěžovatelkou nikdy zpochybněna. Řízení o udělení, změně, prodloužení nebo zrušení licence podle § 17 odst. 6 písm. a) energetického zákona je zcela odlišným správním řízením, ve kterém Energetický regulační úřad vystupuje ve vrchnostenském postavení vůči žadateli o licenci či jejímu držiteli.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že Energetický regulační úřad měl její podání posoudit též jako podnět k zahájení správního řízení podle § 17 odst. 6 písm. a) energetického zákona a věc prověřit z moci úřední; pochybení správního orgánu nenapravily ani správní soudy, které pouze převzaly úvahu správního orgánu, že se jedná o spor o přerušení distribuce elektřiny a o platnosti smlouvy. Společnost ČEZ Prodej, a. s., v rozporu se zákonem zadala do systému operátora trhu nepravdivou informaci, že stěžovatelka změnila dodavatele elektřiny, čímž ji fakticky vyřadila z registrace pro distribuci. Stěžovatelka dále namítá, že napadená rozhodnutí porušila též její právo na ochranu vlastnictví a svobodu podnikání, neboť si z vlastních prostředků pořídila v roce 2001 trafostanici, kterou napojila na distribuční soustavu a získala tím postavení tzv. chráněného zákazníka a řadu ekonomických výhod. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vyvolalo odpojení trafostanice z distribuční soustavy.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. Takové nedostatky Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Ústavní soud v minulosti již několikrát judikoval, že by překračoval svoji kompetenci, pokud by si osvojoval právo rozhodovat o rozdělení agendy správního soudnictví podle veřejnoprávní a soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem správních řízení. Nalézat hranici mezi množinou veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů, která může být nezřetelná, je věcí obecné justice. Ústavní soud jako justiční orgán povolaný k ochraně základních práv poté, co selžou jiné administrativní a justiční orgány, tyto právně-teoretické spory neřeší. Rozhraničení veřejného a soukromého práva je záležitostí podústavního práva, nikoli otázkou základních lidských práv, ať už hmotných nebo procesních (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 12. 2019).

9. Správní soudy v posuzované věci řádně vysvětlily, že spor o omezení dodávek, resp. distribuce elektřiny a související otázka platnosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny vyplývají, ačkoli řešeny ve správním řízení, ze vztahů soukromoprávní povahy, rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v této věci lze proto napadnout žalobou u civilních soudů podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů, nikoli u správních soudů. Ústavní soud jejich závěry nepovažuje za neudržitelné, ústavněprávní rozměr v posuzované otázce neshledal.

10. Pokud jde o námitku, že správní orgán, potažmo správní soudy měly stěžovatelčino podání vyhodnotit jako podnět k zahájení správního řízení podle § 17 odst. 6 písm. a) energetického zákona, Ústavní soud konstatuje, že z přiložených rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a Rady Energetického regulačního úřadu, jakož i z přiložených podání učiněných stěžovatelkou vůči Energetickému regulačnímu úřadu jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka žádala o zahájení sporného řízení podle § 17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, o správním řízení o odebrání licence podle energetického zákona se ve svém návrhu ani v následných opravných prostředcích nezmínila; před správními soudy podala žalobu proti rozhodnutí ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, kterou se lze bránit pouze proti vydanému správnímu rozhodnutí, nikoli nezahájení jiného správního řízení. Nadto, podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu nemá jednotlivec veřejné subjektivní právo na zahájení správního řízení z moci úřední, které je čistě dozorčího charakteru. Podatelé podnětu k zahájení dozorčího řízení se nemohou domoci zahájení řízení a následného vydání rozhodnutí, neboť jim na základě ustanovení ani jiného ustanovení tohoto zákona žádné takové právo nevzniká. Toto ustanovení totiž ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit. Je tomu tak především proto, že možnost zahájit dozorčí správní řízení slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena, resp. rozhodnuta a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob [srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2009 č. j. -58, ze dne 14. 9. 2011 č. j. -62 či ze dne 24. 6. 2015 č. j. -50; a usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. října 2002 (U 34/28 SbNU 433)]. Případným nevyřízením stěžovatelčina podnětu, i pokud by jej řádně podala, tak nemohlo dojít k zásahu do jejích základních práv.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu