Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 500/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupeného Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019 č. j. -186, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na zákonného soudce podle y. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Nejvyššího soudu.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Nejvyšší soud napadeným usnesením rozhodoval o návrhu Okresního soudu ve Znojmě (ve věci vedené pod sp. zn. ) na rozhodnutí o delegaci vhodné podle ustanovení , s tím, že věc měla být podle soud přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Domažlicích.

3. Nejvyšší soud napadeným usnesením rozhodl tak, že věc vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Domažlicích. Dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti daného případu lze u Okresního soudu v Domažlicích očekávat rychlejší a hospodárnější řízení, aniž by bylo možné tento krok vnímat jako neoprávněně zvýhodňující jednu stranu sporu. K tomu dodal, že v obvodu Okresního soudu v Domažlicích se nachází nejvíce pozemků, ohledně nichž je vedeno řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu. Z hlediska hospodárnosti řízení je podle soudu zřejmé, že vedení řízení mezi týmiž účastníky před různými soudy, kdy by byly prokazovány a po právní stránce posuzovány tytéž skutečnosti ohledně restitučních nároků, je neekonomické.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud se při posuzování předmětného návrhu odchýlil od své konstantní judikatury, čímž porušil zásadu legitimního očekávání stěžovatele, včetně principu právní jistoty. V textu ústavní stížnosti cituje na podporu svých tvrzení řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Současně uvádí, že Nejvyšší soud v rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní argumenty či důvody opodstatňující zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce.

5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

6. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že rozhodnutí o místní příslušnosti je procesním rozhodnutím. Na takové rozhodování nelze klást stejné nároky, jako na rozhodování meritorní. Ústavněprávní přezkum rozhodování obecných soudů směřuje, jak ostatně vyplývá z ustanovení , k přezkumu meritorních rozhodnutí a přezkum procesních rozhodnutí Ústavní soud připouští pouze výjimečně tam, kde by porušením procesních předpisů v průběhu procesu došlo k nenapravitelnému důsledku. Jde především o to, aby takové rozhodnutí nebylo svévolné (k tomu srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 10. 2019 a další). O takový případ se však nyní nejedná.

7. V dané věci Nejvyšší soud dospěl k důvodným zjištěním, na základě nichž věc přikázal k rozhodnutí Okresnímu soudu v Domažlicích. Jakkoliv stěžovatel v ústavní stížnosti cituje řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých nebylo návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti vyhověno, je zapotřebí uvést, že žádné z těchto rozhodnutí není na danou věc bez dalšího aplikovatelné. Každý z návrhů byl podán z jiného důvodu (většinově na základě podnětu samotných účastníků řízení) a není možné závěry Nejvyššího soudu paušalizovat do takové míry, který by znamenal znemožnění praktického využití institutu delegace podle ustanovení .

8. Ústavní soud s přihlédnutím k uvedenému uzavírá, že Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí řádně dostál všem požadavkům, které jsou na odůvodnění rozhodnutí kladeny. Ústavnímu soudu proto nepřísluší do jeho závěrů jakkoliv zasahovat. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu