Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3539/19

Nález

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků X, právně zastoupeného JUDr. Petrem Holubem, advokátem, se sídlem Tyršova 504/5, Kopřivnice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2019 č. j. -52, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a J. H., zastoupeného opatrovníkem Z. Z, právně zastoupeného JUDr. Martinou Černochovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 43, Jihlava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2019 č. j. -52 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu, zaručené d, a právo na rovnost účastníků řízení, zaručené d. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Stěžovateli ani vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Odůvodnění

I. Průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě o náhradě nákladů řízení s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva zaručená a d (dále jen "").

2. Stěžovatel je právnickou osobou založenou za účelem správy domu a pozemku, v němž vedlejší účastník vlastní bytovou jednotku a je členem daného společenství vlastníků jednotek. V souvislosti s vlastnictvím bytové jednotky vznikly vedlejšímu účastníkovi vůči stěžovateli dluhy, které přes řádné upomenutí po splatnosti neplnil, a proto stěžovatel podal žalobu o zaplacení dluhu. Vedlejší účastník po podání žaloby dluh dobrovolně uhradil prostřednictvím svého opatrovníka, jenž mu byl v mezidobí soudem ustanoven. Stěžovatel proto podal návrh na zastavení řízení, přičemž požadoval, aby mu byly nahrazeny účelně vynaložené náklady řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "").

3. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 4. 2019 č. j. -35 řízení o zaplacení částky 53 256 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení 13 992,80 Kč a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku zpět stěžovateli (výrok III). Proti výroku II rozhodnutí soudu prvního stupně podal vedlejší účastník odvolání. Na jeho základě Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 8. 2019 č. j. -52 změnil výrok II usnesení soudu prvního stupně tak, že se stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I), a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud bez nařízení jednání změnil v neprospěch stěžovatele rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, aniž by odvolání vedlejšího účastníka doručil stěžovateli k seznámení a vyjádření. Zároveň aplikoval moderační právo soudu podle , aniž by umožnil stěžovateli se k důvodům jeho použití vyjádřit.

II. Námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle a na rovnost účastníků řízení podle y, neboť mu bylo bezdůvodně odňato jeho procesní právo se vyjádřit k obsahu odvolání, na základě něhož bylo rozhodnuto v jeho neprospěch poté, co byl u soudu prvního stupně ohledně práva na náhradu nákladů řízení úspěšný. Mimo výše uvedené odvolací soud aplikoval moderační právo soudu podle , aniž by měl stěžovatel možnost se k tomuto postupu vyjádřit a uplatnit své argumenty a nesouhlasné stanovisko, neboť je přesvědčen, že důvody zvláštního zřetele hodné nebyly naplněny. Konkrétně bylo porušeno právo stěžovatele na předvídatelnost soudního rozhodnutí, neboť účastníci, v jejichž neprospěch má soud v úmyslu mírnější rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vydat, musí mít možnost se k tomuto postupu předem vyjádřit v duchu "fair procesu" [viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2008

sp. zn.

(N 97/49 SbNU 451)].

5. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ostravě povinnost nahradit mu náklady řízení za dva úkony právní služby á 3 100 Kč a dva režijní paušály á 300 Kč a 21 % DPH, tj. celkem 7 502 Kč, neboť odvolací soud porušil zcela zjevně jeho ústavní práva v rozporu s všeobecně známou ustálenou judikaturou Ústavního soudu a za tento svůj postup by měl nést následek v podobě povinnosti nahradit mu náklady řízení ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "").

III. Vyjádření účastníků řízení

6. K obsahu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka i vedlejšího účastníka řízení.

7. Krajský soud v Ostravě pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vedlejší účastník prostřednictvím právní zástupkyně sdělil, že není důvod rušit napadené rozhodnutí, neboť i přes procesní pochybení odvolacího soudu je vůči vedlejšímu účastníkovi výrok o nákladech řízení správný a spravedlivý. Ústavní soud vzhledem k obsahu obou vyjádření neměl důvod zasílat je stěžovateli k replice.

IV. Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

8. Ústavní soud shledal procesní podmínky pro věcné projednání ústavní stížnosti za splněné. S ohledem na obsah ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci ( ).

V. Právní posouzení věci

9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Při rozhodování věci přihlédl Ústavní soud zejména k následujícím východiskům. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

11. Z těchto východisek, jsou-li aplikována na rozhodování o nákladech soudního řízení, plyne, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Logickým důsledkem tohoto závěru je rezervovaný vztah Ústavního soudu k přezkumu náhradověnákladových výroků [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 11. 1999,

sp. zn.

ze dne 27. 5. 1998,

sp. zn.

ze dne 4. 2. 2003,

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307),

sp. zn.

ze dne 13. 10. 2005; všechna dostupná na https://nalus.usoud.cz].

12. Na druhou stranu však již Ústavní soud ve své rozhodovací praxi formuloval i výjimky z tohoto pravidla. Jde zejména o situace, kdy obecný soud při rozhodování o nákladech řízení zjevně a neodůvodněně vybočí z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tak nepředvídatelnou libovůli. Tak např. v nálezu

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177) Ústavní soud zdůraznil, že pochybení při rozhodování o nákladech řízení může nabýt ústavněprávní dimenze, pakliže v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti.

13. V nálezu

sp. zn.

ze dne 13. 1. 2005 (N 8/36 SbNU 75) Ústavní soud konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je nedílnou součástí soudního řízení jako celku. V tomto rozhodování ovládaném zásadou úspěchu ve věci, která je doplněna zohledněním zavinění, je nezbytné plně respektovat princip řádného a spravedlivého procesu tím spíše, rozhodují-li soudy se zřetelem k a posuzují míru úspěchu konkrétního účastníka ve věci, a tedy samozřejmě i poměr úspěchu jednoho účastníka (strany) k poměru neúspěchu druhého. Citlivost této úvahy a současně i její nezbytný úplný soulad s výrokem soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je zcela pochopitelným požadavkem odrážejícím jak právo na soudní ochranu podle y, tak i právo na rovnost účastníků v řízení před soudy podle y.

14. Těmto východiskům však Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v nyní přezkoumávaném rozhodnutí nedostál.

15. Ústavní soud se musel především zabývat námitkou, že stěžovatel neměl možnost se vyjádřit k odvolání vedlejšího účastníka proti výroku II usnesení Okresního soudu v Ostravě. Ústavní soud ve své judikatuře považuje zásadu kontradiktornosti za součást práva na spravedlivý proces dle y a zdůrazňuje, že "vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení".

16. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů [nález ze dne 27. 6. 2005

sp. zn.

(N 129/37 SbNU 629); shodně nález ze dne 14. 9. 2007

sp. zn.

(N 144/46 SbNU 409), bod 29; nebo nález ze dne 10. 3. 2015

sp. zn.

(N 54/76 SbNU 747), bod 18; obdobně nález ze dne 10. 3. 2009

sp. zn.

(N 52/52 SbNU 519), body 21-22, ve vztahu k zásadě audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana)]. Ústavní soud dovozuje zásadu kontradiktornosti z y, ale i z y, zaručujícího rovnost účastníků řízení, a z y, zaručujícího mimo jiné právo každého na projednání věci "v jeho přítomnosti" a tak, "aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům" [viz např. nález ze dne 10. 6. 2010

sp. zn.

(N 124/57 SbNU 551)].

17. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je součástí práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na kontradiktorní řízení (adversarial trial, procédure contradictoire). Toto právo podle Evropského soudu pro lidská práva znamená, že strany řízení musí mít možnost seznámit se se stanovisky a důkazy, které byly předloženy soudu s cílem ovlivnit jeho rozhodnutí, a vyjádřit se k nim (viz např. rozsudek velkého senátu ve věci Vermeulen proti Belgii ze dne 20. 2. 1996 č. 19075/91, § 33; rozsudek ve věci Krčmář a další proti České republice ze dne 3. 3. 2000 č. 35376/97, § 40). Zásada kontradiktornosti se přitom vztahuje i na rozhodování o nákladech řízení [viz např. rozsudek ve věci Čepek proti České republice ze dne 5. 9. 2013 č. 9815/10, § 49); nález ze dne 13. 10. 2016

sp. zn.

(N 193/83 SbNU 135), bod 13; nález ze dne 16. 2. 2016

sp. zn.

(N 33/80 SbNU 427), body 33-34 a 36].

18. Tato východiska již Ústavní soud aplikoval i na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení. Dle se odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručuje "účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné". Dle pak odvolací soud nemusí nařizovat jednání k projednání odvolání, které "se týká toliko nákladů řízení". Zákonná úprava tedy nestanoví povinnost, aby odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení bylo vždy doručeno dalším účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, ani aby bylo k projednání takového odvolání nařízeno jednání. Ústavní soud však ve své judikatuře zdůrazňoval, že tato ustanovení je třeba vykládat s ohledem na právo na spravedlivý proces a kontradiktorní řízení. V případech, v nichž obecné soudy neumožnily účastníkům řízení vyjádřit se k takovému odvolání - ať už jeho nedoručením a neposkytnutím lhůty k písemnému vyjádření, nebo při nařízeném jednání - a následně o nákladech řízení rozhodly v jejich neprospěch, tak Ústavní soud shledal porušení práva na spravedlivý proces [viz již k předchozí úpravě doručování odvolání nález ze dne 13. 11. 2003

sp. zn.

(N 134/31 SbNU 193); nález ze dne 21. 11. 2008

sp. zn.

(N 199/51 SbNU 427), k nyní účinné úpravě viz např. nález ze dne 16. 9. 2010

sp. zn.

(N 195/58 SbNU 725); nález ze dne 1. 9. 2011

sp. zn.

(N 147/62 SbNU 269); srov. obdobně i nález ze dne 30. 8. 2016

sp. zn.

(N 159/82 SbNU 505), bod 21].

19. Ústavní soud shrnuje, že z práva na spravedlivý proces vyplývá zásada kontradiktornosti řízení, která vyžaduje, aby obecné soudy předtím, než rozhodnou o odvolání ohledně náhrady nákladů řízení v neprospěch určitého účastníka řízení, poskytly tomuto účastníkovi možnost seznámit se s tímto odvoláním a předložit soudu vlastní argumentaci.

20. V projednávaném případě z předloženého soudního spisu vyplývá, že odvolání vedlejšího účastníka proti výroku o náhradě nákladů řízení nebylo stěžovateli doručeno. Odvolací soud poté, aniž by ve věci nařídil jednání, na základě tohoto odvolání změnil usnesení ve výroku II tak, že stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na ustanovení . Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Krajský soud v Ostravě tedy neposkytl stěžovateli žádnou možnost se k podanému odvolání vyjádřit, a při svém rozhodování měl tudíž k dispozici pouze argumentaci vedlejšího účastníka, aniž by dal stěžovateli možnost předložit argumenty vlastní. Ve světle shora uvedených argumentů a s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, zejména pak s ohledem na poslední nález v obdobné věci ze dne 17. 9. 2019

sp. zn.

(N 161/96 SbNU 77), tak musí Ústavní soud i v dané věci konstatovat, že řízení před odvolacím soudem nemělo kontradiktorní charakter, a Krajský soud v Ostravě tak porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle y a právo na rovnost účastníků řízení podle y.

VI. Závěr

22. Na základě výše uvedeného konstatování o porušení základních práv stěžovatele pak Ústavní soud musel vyhovět ústavní stížnosti podle a podle tohoto zákona napadené rozhodnutí zrušit, a to aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení, ve kterém bude i na základě vyjádření stěžovatele nově posouzen eventuální postup podle . K aplikaci citovaného ustanovení totiž Ústavní soud ustáleně judikuje, že je svou podstatou výjimečná, neboť pouze zjistí-li soud existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Je přitom zásadně věcí civilního soudu, aby uvážil, zda dané ustanovení, jímž je umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu, aplikuje či nikoliv a Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro použití tohoto ustanovení.

23. Ústavní soud současně musel odmítnout návrh stěžovatele i vedlejšího účastníka, aby jim Ústavní soud dle přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že přiznání náhrady nákladů řízení v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím spíše výjimečným, přicházejícím v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti případu. V nyní posuzovaném případě tomu tak není.