Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1705/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Vondruškové, zastoupené Mgr. Františkem Kaletou, advokátem se sídlem Stodolní 1293/3, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2019 č. j. -157, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2018 č. j. -125 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2018 č. j. -127 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018 č. j. -102, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ").

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Okresní soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Z provedeného dokazování měl nalézací soud za prokázané, že stěžovatelka se svým bývalým manželem dlužili nájemné za čtyři měsíce a nedoplatek na službách za rok 2014. Porušili tím tak svou povinnost vyplývající z nájmu zvlášť závažným způsobem; podle , , ve znění pozdějších předpisů, je zvlášť závažným porušením povinností vyplývajících z nájmu nezaplacení nájemného a nákladů na služby alespoň za dobu tří měsíců. Neoprávněnost výpovědi nelze dovozovat z toho, že stěžovatelce nebyly přiznány sociální dávky, čímž se měla ocitnout ve finanční tísni. Výpověď z nájmu soud nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy; v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný jakkoli podílel na vzniku nepříznivé finanční situace stěžovatelky, dlužné nájemné měl navíc platit i bývalý manžel stěžovatelky. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky rozsudek nalézacího soudu v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že výpověď z nájmu bytu byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Stěžovatelka je v invalidním důchodu a pečuje o svého autistického syna; nepřiznání dříve poskytovaných dávek pro ni bylo fatální a nemohla svou povinnost úhrady nájemného žádným způsobem splnit. Svou těžkou životní situaci prokazovala rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. . Porušení svých práv spatřuje především v tom, že žádný z obecných soudů se nezabýval důkazy, které mu stěžovatelka předložila.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

7. Ze samotné argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými hodnoceními a právními závěry obecných soudů, kterou vedla již v řízení před obecnými soudy. Ústavnímu soudu však nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů. Obecné soudy se se stěžovatelčinými argumenty vypořádaly již v napadených rozhodnutích, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. Obecné soudy rovněž své závěry, jakož i rozsah provedeného dokazování řádně odůvodnily. Na ústavní rovině zásah do práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu