Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3434/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Vondruškové, zastoupené Mgr. Františkem Kaletou, advokátem, sídlem Šenovská 543/101, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2022 č. j. -137 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. prosince 2021 č. j. -104, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a statutárního města Ostrava - Městského obvodu Slezská Ostrava, sídlem Těšínská 138/35, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její zaručené právo na soudní ochranu.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník se žalobou u Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 47 239 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že statutární město Ostrava je výlučným vlastníkem konkretizovaného bytového domu, jehož správa byla svěřena Městskému obvodu Slezská Ostrava. Stěžovatelka na základě smlouvy o nájmu ze dne 17. 9. 2007 užívala jeden byt v tomto domě, a protože neplatila řádně a včas nájemné, byla jí dána výpověď z nájmu. Po skončení nájmu stěžovatelka byt nadále užívala, avšak za užívání nic neplatila. Proto vedlejší účastník požadoval úhradu za užívání ve výši ujednaného nájemného a nákladů za skutečně spotřebované služby do dne 2. 10. 2018, kdy stěžovatelka byt odevzdala. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi žalovanou částku a na nákladech řízení částku 3 090 Kč. V odůvodnění zdůraznil, že vyjma částek za spotřebované služby nejde o vydání bezdůvodného obohacení, takže za dobu užívání bytu bez právního důvodu náleží vedlejšímu účastníkovi částka, která odpovídá částce sjednané naposledy v nájemní smlouvě podle § 2295 zákona č. 89/22012 Sb., , tudíž nepovažoval za významnou stěžovatelčinu námitku o závadnosti bytu (bod 11. odůvodnění napadeného rozsudku).

3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění napravil několik písařských chyb rozsudku okresního soudu (bod 5.) a vypořádal se s odvolacími námitkami stěžovatelky, zejména určením dne vyklizení bytu (bod 6.).

II.

Stěžovatelčina argumentace

4. Podle stěžovatelky nedostály obecné soudy své povinnosti dostatečně se vypořádat se všemi provedenými důkazy a se všemi důkazními návrhy, přičemž vzaly za své bez dalšího tvrzení vedlejšího účastníka, naproti čemuž jí předložené důkazy zpochybnily s odkazem na skutečnosti projednané v jiných řízeních, v čemž spatřuje nerovnost účastníků řízení.

5. Stěžovatelka namítá, že okresní soud jednostranně založil celé rozhodování na nezjištěných skutečnostech týkajících se jednak stavu bytu, a okolností týkajících se jeho předání stěžovatelkou, a to jen na formálním hledisku předání klíčů pronajímateli. Tím, že okresní soud znemožnil provést jí navrhované důkazy a prokázat oprávněnost její právní argumentace co do použitelnosti , bylo jí upřeno právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) a jako taková jsou rozhodnutí obou soudů vadná.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat jen za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen tzv. kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí z hlediska práva na soudní ochranu nepřijatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, případně který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Napadaná rozhodnutí byla vydána v jednom ze sporů, v nichž stěžovatelka a vedlejší účastník uplatňují svá tvrzená práva plynoucí ze vzniklého závazkového vztahu. Stěžovatelka, která v předchozích sporech nebyla úspěšná, podala ústavní stížnosti, jež Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (viz usnesení ze dne 25. 2. 2020

sp. zn.

a ze dne 26. 11. 2019

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Také v nyní posuzované věci stěžovatelka pokračuje v polemice se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů, přičemž tuto polemiku vedla již v řízení před nimi. Ústavní soud zjistil, že s jejími argumenty se obecné soudy vypořádaly již v odůvodnění napadených rozhodnutí, tudíž Ústavnímu soudu nepřísluší vstupovat do skutkového a právního hodnocení obecných soudů v rovině podústavního práva. Soudy respektovaly právní režim nájemního vztahu, který vznikl podle , , ve znění pozdějších předpisů, a přesvědčivě odůvodnily naplnění hypotézy (implicite na základě ) a v souladu s jeho dispozicí rozhodly o autoritativním uložení povinnosti stěžovatelce.

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2023

Jan Filip v. r.

předseda senátu