Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
110880.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 72/20
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Olgy Kosíkové, zastoupené Ladislavem Ejemem, advokátem, sídlem Eliášova 998, Česká Lípa, proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. listopadu 2019 č. j. 37 C 244/2019 -29, za účasti Okresního soudu v České Lípě, jako účastníka řízení, a Milana Habenichta, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 11. 2019 č. j. 37 C 244/2019 -29 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky jako žalobkyně o zaplacení částky ve výši 7 633 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 8 624,11 Kč. Okresní soud konstatoval, že v daném případě nelze objektivně úkony advokáta, které stěžovatelka uplatnila, považovat za účelně vynaložené náklady právního zastoupení, neboť teprve poté co bylo stěžovatelce vyplaceno pojistné plnění dle jí zvoleného rozpočtu a za opravu brány vynaložila vyšší částku, než obdržela od pojišťovny, udělila stěžovatelka plnou moc advokátovi "ve věci náhrady škody v souvislosti s dopravní nehodou žalovaného" a následně za poskytnuté právní služby zaplatila advokátovi částku, jejíž náhrady se v tomto řízení domáhá. Okresní soud proto dovodil, že v soudním řízení nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou způsobenou vedlejším účastníkem a škodou vzniklou stěžovatelce vynaložením nákladů na právní služby advokáta, chybí tedy jeden z předpokladů odpovědnosti za vzniklou škodu.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu. Vedlejší účastník způsobil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození oplocení nemovitosti stěžovatelky. Pojišťovna uhradila stěžovatelce škodu jen částečně. Stěžovatelka nemá právnické vzdělání, a proto požádala o právní pomoc advokáta. Pojišťovna plnila zbytek nároku až po urgenci ze strany advokáta. Stěžovatelka je přesvědčena, že náklady, které na služby advokáta vynaložila, jednoznačně vznikly v důsledku dopravní nehody, tedy z důvodu porušení povinnosti vedlejším účastníkem, který dopravní nehodu zavinil. Stěžovatelka je tak přesvědčena, že vedlejší účastník porušil svoji povinnost vyplývající z dopravních předpisů a v důsledku toho vznikla stěžovatelce škoda, jednak v podobě poškozeného plotu a jednak v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení při vyřizování škodní události u pojišťovny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti a není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Stěžovatelka tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím soudu nastala v její právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, tak, jako tomu je právě v nyní posuzované věci, jestliže ji představuje peněžitá částka jistiny 7 633 Kč.
9. Ústavní soud připomíná skutečnost, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (předmětem sporu je částka ve výši 7 633 Kč s příslušenstvím), lze považovat za bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí je s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele ústavní stížnost v podstatě vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002
sp. zn. IV. ÚS 695/01
, ze dne 30. 8. 2001
sp. zn. IV. ÚS 248/01
, ze dne 25. 8. 2004
sp. zn. III. ÚS 405/04
(U 43/34 SbNU 421), ze dne 7. 10. 2009
sp. zn. II. ÚS 2538/09
, ze dne 13. 10. 2009
sp. zn. I. ÚS 2552/09
a ze dne 27. 3. 2017
sp. zn. IV. ÚS 686/17
(všechna rozhodnutí jsou veřejně dostupná v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz)]. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jsou podle Ústavního soudu ústavní stížnosti v bagatelních věcech zjevně neopodstatněné, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Ústavní soud uvedl, že takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
10. Stěžovatelka namítá porušení svých procesních základních práv (v daném případě čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listin y). Tato práva však nejsou právy samoúčelnými, jejich uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listin y), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci.
11. V nálezu ze dne 10. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89) Ústavní soud vyslovil, že pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; i když právní úprava řízení tento pojem dosud nezná, nelze přezkum takových soudních rozhodnutí Ústavním soudem zcela vyloučit, avšak jen za podmínky, půjde-li o intenzitu zásahu kolidující s podstatou a smyslem základního práva a svobody nebo bude-li zpochybněna právní jistota účastníků soudního řízení v důsledku chybějící kognice soudů vyšších stupňů, popř. významné nejednotnosti v rozhodování nalézacích soudů. O uvedený případ však v posuzované věci nejde.
12. Ústavní soud konstatuje, že závěr okresního soudu, že v předmětném řízení nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou způsobenou vedlejším účastníkem a škodou vzniklou stěžovatelce vynaložením nákladů na právní služby advokáta, je řádně odůvodněn. Argumentaci okresního soudu rozvedenou v napadeném rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Okresní soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listin y, jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu