Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 281/20

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky MAJA STEELCOMPANY s. r. o., se sídlem Primátorská 296/38, Praha 8, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. - 31 ze dne 14. listopadu 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a ústavní stížnost

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým podle ní bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

2. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší správní soud nesprávně zastavil řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku, resp. jeho nezaplacení včas, čímž stěžovatelce odepřel přístup k soudu. Stěžovatelčina úhrada poplatku kolkovými známkami prostřednictvím městského (prvostupňového) soudu měla být považována za včasnou a řádnou, přičemž za rozhodné datum úhrady měl být považován den, kdy byly kolkové známky městskému soudu doručeny.

3. Z obsahu spisového materiálu Ústavního soudu, jakož i z tvrzení stěžovatelky v návrhu vyplývá, že Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval k úhradě poplatku usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. - 10, přičemž tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 7. 10. 2019. Stěžovatelka předala dne 21. 10. 2019 Městskému soudu v Praze tiskopis s nalepenými kolkovými známkami ve výši 5 000 Kč, a to ke sp. zn. . Městský soud zaslal tento tiskopis Nejvyššímu správnímu soudu (tj. předal jej k poštovní přepravě) dne 30. 10. 2019.

4. Nejvyšší správní soud posléze v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zastavil řízení o kasační stížnosti podle , (" "). Konstatoval přitom, že kolky byly městským soudem předány Nejvyššímu správnímu soudu až po skončení stanovené lhůty (tj. 30. 10. 2019 v den podání k poštovní přepravě), a tedy opožděně. Z toho důvodu již nelze k zaplacení soudního poplatku přihlédnout, a to ani v situaci, kdy doposud nebylo meritorně rozhodnuto ( in fine zákona o soudních poplatcích).

II. Hodnocení Ústavním soudem

5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný. Stížnost je přípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. Ústavní soud se proto v tomto rozsahu mohl návrhem dále zabývat.

6. Podle senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím a dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.

7. Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí přiklonil k závěrům vysloveným v nálezech

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2001 (N 134/23 SbNU 273) a

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2001 (N 161/24 SbNU 183), podle nichž pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě. Jak vyplývá z již výše uvedené rekapitulace skutkového stavu, v posuzované věci uplynula soudem stanovená patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku dne 22. 10. 2019 ( ). V této souvislosti nelze považovat za relevantní okamžik, kdy stěžovatel předal tiskopis s nalepenými kolkovými známkami Městskému soudu v Praze (dne 21. 10. 2019). Podstatné je, že městský soud zaslal předmětný tiskopis Nejvyššímu správnímu soudu (tj. předal jej k poštovní přepravě) až dne 30. 10. 2019, tj. po soudcovské lhůtě.

8. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud - s ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí (konkrétně bodu [5]) - konstatuje, že zde citovaný nález tohoto soudu

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019 v odstavci 21 uvádí "při nezměněné právní úpravě (...) podle y platí dříve vyřčené závěry nálezů

sp. zn.

a

sp. zn.

, podle nichž pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě. Od toho právního názoru by bylo možné se odchýlit, pokud by zásadní důvody pro změnu předestřel nesouhlasící obecný soud, případně pokud by zásadní důvody shledal rozhodující senát sám [srov. výklad v nálezu

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465)]. To se však nestalo." Závěry v nálezu uvedené tedy není třeba interpretovat bez dalšího způsobem, jakým činil Nejvyšší správní soud, ten je naopak (jak ostatně nález předjímá) může překonat konkurujícím právním výkladem.

9. Neobstojí argumentace stěžovatelky, že měl Nejvyšší správní soud podle vyzvat k úhradě poplatku stěžovatelku osobně (nikoliv jejího zástupce). Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle téhož zákona vzniká poplatková povinnost podáním žaloby či návrhu na zahájení řízení. Splatnost poplatku nastává vznikem poplatkové povinnosti ( téhož právního předpisu). Dle pak platí, že "má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim."

10. Otázce zastupitelnosti tohoto jednání se věnovaly správní soudy v řadě svých rozhodnutí. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. - 69, "[...] placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka proto doručením tohoto usnesení jeho zástupci." Dle rozsudku kasačního soudu ze dne 16. března 2007, čj. - 59, pak "zaplacení soudního poplatku není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení. Je-li tedy účastník zastoupen, doručuje se výzva k zaplacení soudního poplatku ( zákona ČNR č. , o soudních poplatcích) pouze jeho zástupci ( )." Totožný závěr byl ostatně judikován i v rozsudku ze dne 19. ledna 2006, č. j. - 45, ve kterém zdejší soud uvedl, že "je-li účastník řízení zastoupen, doručuje se výzva k zaplacení soudního poplatku pouze jeho zástupci ( ). Zaplacení soudního poplatku totiž není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení."

11. Zaplacení soudního poplatku tedy není podle ustálené judikatury správních soudů úkonem, který musí být vykonán účastníkem řízení osobně, a výzva k jeho zaplacení se doručuje pouze zástupci, je-li účastník řízení zastoupen. Jedná se o ustálenou rozhodovací praxi v posuzované otázce, přičemž Ústavní soud neshledal důvody do ní zasahovat.

12. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky, resp. odepření přístupu k soudu, v daném případě neshledal. Skutečnost, že se stěžovatelka s právním hodnocením soudu neztotožňuje, ještě nečiní její ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod (již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994).

13. S ohledem na výše uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných y, a proto odmítl návrh jako zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu