Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 285/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019 č. j. -336, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a S. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen " "), neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " "), když zdůrazňuje zejména porušení zásady rovnosti účastníků řízení podle y. Dále stěžovatelka namítá porušení ochrany soukromého života a rodičovství podle a podle y. Stěžovatelka též odkazuje na , , , a Úmluvy o právech dítěte. Svou ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem, aby Ústavní soud uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem v souladu s .

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o úpravě výchovných poměrů a úpravě styku k dceři stěžovatelky a vedlejšího účastníka, jako otce. přitom změnil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") tak, že návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření se zamítá. Okresní soud přitom k návrhu stěžovatelky jako matky upravil zejména styk nezletilé s otcem tak, aby stěžovatelka s dcerou mohla trávit i víkendové dny, tedy aby se její výchovný potenciál neredukoval jen na zajišťování všednodenních povinností a potřeb dcery.

3. , jak bylo uvedeno, usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na vydání příslušného předběžného opatření se zamítá, byť odůvodnění rozhodnutí okresního soudu přímo nezpochybnil. Zdůraznil ovšem (v souladu s vyjádřením kolizního opatrovníka nezletilé), že v dané věci nejsou dány takové okolnosti, které by nasvědčovaly potřebě akutní úpravy poměrů předběžným opatřením. Stěžovatelkou navrhovaná úprava by se měla řešit až v řádném soudním řízení, neboť zatím nejsou známa všechna rozhodující zjištění, která jsou podstatná pro rozhodnutí v dané věci. Předběžná opatření zkrátka slouží podle krajského soudu k tomu, aby bylo odvráceno nebezpečí jinak účastníkům hrozící, spočívající například v nebezpečí oslabení či dokonce v nebezpečí ztráty vzájemné citové vazby zejména s nepečujícím rodičem. Potřeba takového druhu však v daném řízení nevyvstala.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že rozhodnutí krajského soudu je přepjatě formalistické, když nezohledňuje nejlepší zájem dítěte. podle ní vůbec nevzal v úvahu zejména tvrzené průtahy v řízení o věci samé, v němž má být meritorně o péči o nezletilou rozhodnuto.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Po posouzení napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu ústavní stížnosti, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.

9. Stížnost stěžovatelky podle zjištění Ústavního soudu neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci (za takovou argumentaci nelze považovat blanketní odkazy na nálezy Ústavního soudu týkající se zejména nežádoucího přepjatého formalismu). v ústavní stížností napadeném usnesení vysvětlil důvody, pro které neshledal podmínky pro novou úpravu styku otce a jeho širší rodiny s nezletilou, což by částečně ovlivnilo i strukturu času, který tráví nezletilá se stěžovatelkou (a její rodinou). Sama stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti uvádí, že má s nezletilou velmi krásný vztah, tedy lze soudit, že i přes stěžovatelkou tvrzené omezení časové dotace společných volnočasových aktivit, vztah nezletilé k matce není narušen. Proto zde naléhavost na změnu poměrů, která by odůvodnila vydání předběžného opatření, jak uvedl , dána není.

10. Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti průtahy v řízení ve věci samé, pak Ústavní soud konstatuje, že předmětem přezkumu ústavnosti (vzhledem k obsahu petitu návrhu formulovaného stěžovatelkou) nemohla být v dané věci problematika průtahů v řízení před obecnými soudy, nýbrž výlučně to, zda právě napadeným rozhodnutím byly či nebyly porušeny její základní práva či svobody. V dané souvislosti ovšem Ústavní soud nemohl z rekapitulace provedené přehlédnout (když stěžovatelka proti její správnosti a úplnosti ničeho nenamítá), že otec i matka (tedy stěžovatelka) nezletilé podávají soudu v pravidelných intervalech návrhy na vydání různých předběžných opatření. To ovšem samotné plynulosti a rychlosti řízení o věci samé jistě nepřidá.

11. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle . Za těchto okolností nemohlo být ani vyhověno návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, jelikož podle ustanovení lze tuto náhradu přiznat jen "podle výsledku řízení", tedy nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu