Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3916/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. A., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2019, č. j. 2 KZN 247/2018-51, a proti usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Hradec Králové ze dne 30. 9. 2019, č. j. GI-3887-76/TČ-2018-842060, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Hradec Králové, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d)y (dále jen "") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatel se takto domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zákaz mučení podle Úmluvy a právo stěžovatele na účinné opravné prostředky podle Úmluvy.

2. Z ústavní stížnosti a z připojených listin se podává, že Policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Hradec Králové dne 30. 9. 2019 pod č. j. GI-3887-76/TC-2018-842060 vydal usnesení, kterým podle ust. § 159a odst. 1 tr. řádu odložil věc podezření ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterého se mělo dopustit celkem 6 neustanovených příslušníků Vězeňské služby ČR ve Věznici Valdice. Tito příslušníci měli - stručně řečeno - stěžovatele surově napadnout, když tento byl zesláblý hladovkou, a proto s nimi i přes jejich výzvu nemohl odejít na jiné oddělení věznice.

3. Následná stížnost stěžovatele podaná podle § 141 a násl. tr. řádu byla ústavní stížností rovněž napadeným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství citovaného v záhlaví zamítnuta jako nedůvodná.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti trvá na tom, že byl příslušníky Vězeňské služby napaden a že jeho věc měla být s odkazem na právo na účinné vyšetřování prošetřena a neměla být odložena.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.

6. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je před podáním věcně projednatelné ústavní stížnosti povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2016; vše dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Takový procesní prostředek však v daném případě uplatněn nebyl, resp. stěžovatel netvrdí opak a ani vymezený petit tomu neodpovídá.

8. Právě citovaná rozhodnutí přitom zmiňují dohled podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, respektive dozor podle § 174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) - stejně jako stěžovatel - poškozena eventuální trestnou činností jiného subjektu. V nálezu

sp. zn.

(srov. bod 30) je pak výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. "Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být i podatel vyrozuměn. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s " (tamtéž, bod 31).

9. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v rámci soustavy státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel v nyní pojednávané věci (srov. k tomu též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 7. 2019 nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2018

sp. zn.

), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle § 141 a násl. tr. řádu.

10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl, když stěžovatel netvrdil (a ani zdejší soud sám neshledal) žádný důvod, který by mohl vést k závěru o přesahu jeho vlastních zájmů ve smyslu cit. zákona, a tedy i k prominutí procesní podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2020

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj