Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4036/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Grant Fred Michael Victor, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, Jugoslávských partyzánů 1599/31, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Obvodní soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 8. 2019, č. j. -277, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, č. j. -302, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 12. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel se žalobou domáhal soudní ochrany svého vlastnického práva, do něhož žalovaná zasáhla svým předchozím chováním tak, že neumožnila provést opravu v zápisu v katastru nemovitostí tak, aby nemovitosti byly zapsány ve společném jmění manželů a dále stěžovateli odmítla přístup do těchto nemovitostí.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením o nákladech řízení ve věci plně úspěšného stěžovatele tak, že sporné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů. O nákladech řízení rozhodl nalézací soud podle a stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení.

K odvolání stěžovatele změnil Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že na základě přiznal stěžovateli sníženou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1/10 plné hodnoty.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí jak proti aplikaci ustanovení , tak také způsobu, jakým bylo jeho užití odůvodněno. Toto nepovažuje za řádné. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž majetkové rozdíly mezi účastníky řízení nejsou důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení nebo jejich části. Stejně tak nesouhlasí s tím, že by žaloba neměla pro stěžovatele velký právní význam. Stěžovateli není znám jiný způsob, jak se domoci ochrany svých práv, než postup soudní cestou. Poukázal-li nalézací soud na možnost vyřešení sporu až v rámci vypořádání společného jmění manželů, takový postup by vyžadoval dohodu manželů. Stejně tak nelze klást stěžovateli k tíži, že své právo neuplatnil dříve, než bylo rozhodnuto o rozvodu manželství. Po adresátech právních norem nelze požadovat, aby po celé trvání manželství počítali s tím, že někdy může dojít k jeho rozvodu. Za jediný přiléhavý důvod pro snížení náhrady nákladů řízení považuje stěžovatel existenci manželství mezi žalobcem a žalovanou. V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na to, že povinnost k náhradě si žalovaná přivodila sama, a to jak svým přístupem k řízení, tak i svojí neústupností.

Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadenými usneseními bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány d.

III.

Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal. Naznačená zdrženlivost se v tomto případě uplatní ještě více, neboť stěžovatel se ve svém důsledku domáhá toho, aby Ústavní soud omezoval uvážení obecného soudu v tom, když sám obecný soud neshledal v konkrétním případě naplnění podmínek použití [srov. k tomu například usnesení ze dne 6. 1. 2016,

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

Podle náhledu Ústavního soudu lze dát stěžovateli zapravdu v tom smyslu, že obecné soudy by při zvažování aplikace ustanovení neměly přihlížet k majetkovým rozdílům mezi účastníky řízení. V projednávaném případě však tento způsob argumentace nebyl jediným, na němž obecné soudy založily aplikaci daného ustanovení. Sám stěžovatel přiznal, že za jediný přiléhavý důvod by bylo lze považovat tu skutečnost, že stěžovatelé jsou manželé a spor se tak dotýká celé rodiny a jejich vzájemných vztahů. Vztahy mezi účastníky považoval městský soud za vypjaté a poznamenané probíhajícími soudními spory. V souvislosti s uvedeným je Ústavní soud toho názoru, že i přesto, že některé závěry obsažené v napadených usneseních nejsou zcela přiléhavé, shora uvedený důvod je dostatečně přesvědčivým na to, aby závěry obecných soudů týkající se nákladů řízení, bylo lze považovat za ústavně konformní.

Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na shora uvedené nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu