Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3885/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Vladimíra Plášila, LLM., soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 7, Tusarova 25, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Ovenecká 13, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -128 ze dne 18. 9. 2019, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Pavly Kostíkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. -86 ze dne 24. 1. 2019, kterým bylo stěžovateli jako žalovanému soudnímu exekutorovi uloženo zaplatit vedlejší účastnici (žalobkyni) 25 500,96 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, představujícího náklady exekuce vedené proti vedlejší účastnici stěžovatelem, a nahradit jí na nákladech řízení částku 13 990,40 Kč. Stěžovatel byl současně zavázán nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 2 952,40 Kč.

2. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle d (dále jen " "); postupem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") byly podle něj porušeny principy legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování. Odvolací soud se měl svým rozhodnutím odchýlit od judikatury Ústavního soudu [nález

sp. zn.

ze dne 24. 11. 2011 (N 200/63 SbNU 329), usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 2. 2016 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)] a nevypořádal se s tím, že stěžovatel postupoval v exekučním řízení zákonným způsobem. Odvolací soud své rozhodnutí opřel o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2019, který se však týká skutkově odlišného případu a jehož závěry nebyly v době vedení exekuce známy, a zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, uzavřel-li, že je ve věci nerozhodné, z jakého důvodu byla exekuce zastavena. Stěžovatel je přesvědčen, že podle platné právní úpravy nelze jako bezdůvodné obohacení hodnotit vymožené náklady exekuce, nebyl-li pravomocný příkaz k jejich úhradě zrušen zákonným způsobem (tedy právní důvod plnění neodpadl).

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

4. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).

5. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což neshledal - odvolací soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlil.

6. Odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu, s níž mělo být jeho rozhodnutí v rozporu, vypořádal v napadeném rozhodnutí již odvolací soud; stěžovatel je s jeho odůvodněním seznámen a není důvod zde jeho závěry opakovat. Stěžovatel tak měl možnost soudu předložit svůj náhled na věc a přesvědčit jej; skutečnost, že jej nepřesvědčil, porušení práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

7. Tvrzená nesprávnost výkladu a ve spojení s exekučního řádu pak není pro věc významná, protože Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), nikoliv prosté zákonnosti [nález

sp. zn.

ze dne 2. 6. 1994 (N 28/1 SbNU 219)]. Proto Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry Nejvyššího soudu, který jediný plní úlohu sjednocovatele výkladu podústavního práva, odůvodní-li své závěry srozumitelně a logicky - viz odkazovaný rozsudek sp. zn. , který ostatně není předmětem řízení. Také v něm je vedle napadeného rozsudku přiléhavě vypořádáno usnesení , závěry uvedených rozhodnutí nejsou ve vzájemném rozporu. Daná problematika nedosahuje ústavněprávní roviny, proto se jí Ústavní soud meritorně nezabýval tehdy a nezabývá se jí ani zde.

8. Ústavní soud s ohledem na uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu