Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3580/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Fialy, zastoupeného JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem Sartoriova 60/12, 169 00 Praha - Břevnov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -41 ze dne 17. 9. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že jím byla porušena jeho ústavně garantovaná práva, jmenovitě právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a právo na zákonného soudce podle y.

Z ústavní stížnosti a přiložených podkladů Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením č. j. -41 ze dne 17. 9. 2019 vrchní soud rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ vznesené stěžovatelem jakožto žalovaným v řízení o zaplacení 143 580 Kč s příslušenstvím, které je vedeno u posledně uvedeného soudu pod sp. zn. . Vrchní soud v Praze neshledal námitku stěžovatele důvodnou a výrokem konstatoval, že k projednání a rozhodnutí předmětné věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

Stěžovatel se s popsaným výsledkem řízení neztotožnil. V ústavní stížnosti zastává názor, že věc má být v prvním stupni projednána krajským soudem, neboť jde o spor vyvolaný konkurzem dle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2007, a ke správnému posouzení podané žaloby bude nutné zkoumat skutečnosti důležité pro konkurzní řízení. Uvedenou argumentaci podpořil stěžovatel odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -30 ze dne 15. 8. 2019, v němž tento soud dospěl ve skutkově totožném případu k odlišnému závěru, tedy že je dána v prvním stupni věcná příslušnost krajských soudů. Stěžovatel připomenul rovněž nález Ústavního soudu

sp. zn.

, z něhož dovozoval své postavení konkurzního věřitele. Tyto své teze pak stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných muy, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti směřuje proti mechanismu, kterým obecné soudy určují věcnou příslušnost soudů, a v tomto ohledu poukazuje na nejednotnost jejich právního názoru. Stěžovatel se přitom dovolává rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jež ale není předmětem nyní projednávané věci, byť i věcnou příslušnost posuzuje odlišně. Sjednocení této otázky podústavního práva však přísluší obecným soudům; k řešení vzniklého rozporu v judikatuře vrchních soudů je v systému obecné justice povolán Nejvyšší soud [viz , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) a rovněž usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 10. 2019, bod 11, dostupné na http://nalus.usoud.cz], nikoli Ústavní soud. Z hlediska ústavnosti je podstatné, že Vrchní soud v Praze srozumitelně a logicky vyložil, jakými úvahami byl veden při formulaci shora rekapitulovaných právních závěrů, přičemž žádný exces v nich Ústavní soud neshledal. Dlužno dodat, že ve stejném duchu Ústavní soud již rozhodl ve skutkově a právně shodných věcech (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 26. 11. 2019,

sp. zn.

ze dne 17. 12. 2019 a další). Jelikož jsou právnímu zástupci stěžovatele tato rozhodnutí Ústavního soudu známa, pak na tomto místě postačí na ně v podrobnostech zcela odkázat.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci podle přitom vyhověl via facti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu